Urozenému pánu, pánu urozenému a statečným pánům rytířům římského císaře, Jeho Milosti panu presidentu a zřízeným radám komory královské, pánům nám v Pánu Bohu příznivým, Jich Milostem.
Vaší Milosti urozený pane, pane, urození a stateční páni rytíři, římského císaře Jeho Milosti zřízené rady komory Království českého, páni mně v Pánu Bohu dobrého přízniví.
Jaká suplikací od Vašich Milostí dne pominulého jest mi podána, kterou sou purkmistr, konšelé, starší obecní i všeckna obec městečka Třebenic, poddaní naši, Vašim Milostem podali, stížnost sobě nemalou do osoby naší pokládajíce, že by jim starost z strany religionu nastávati měla, dosti neušetřeně na zvošklivení osoby naší to před sebe berouce, dáleji z ní sme, co by v sobě zavírala, vyrozuměli. Opravdu jest nám to dost s podivením, že tak zbytečně, an k tomu žádná příčina jim dána nebyla a není, Vaši Milosti zaneprázdňovati a osobu naši před Vaší Milostí zvošklivovati se dopustiti směli. Žádajíce v tom artikuli, co se víry pod obojí spůsobou přijímajících dotejče, nad nimi ruku svou ochrannou abyšte držeti ráčili, aby od náboženství předkův svých, jakž toho dál dokládají, trvali. A oni po nich stále bez proměny zůstávali i také zůstati mohli. Ješto Vaší Milosti od nás toho nic vzato, čeho při Vašich Milostech vyhledávají, není, než toliko to, došedši nás správa, kterak od těch neřádných kněží všeckny řády dobré od církve svaté ustanovení v nic obráceny, čehož nám srdečně líto, od takových nevážných a neřádných kněží že pošlapány býti mají. I chtějíc pak, aby v dobrý řád ceremonie církevní při týž obci vzrůsti a vyzdvihnouti se mohly, Jeho Milost knížeckou, jakožto otce duchovního a pána, pana arcibiskupa pražského, Loci ordinaciocizojazyčný text, sme v té příčině, aby kněze nám dobrého, kterýž by se k té obci třebenické hoditi a lid pravdě boží vyučovati mohl, pravého a pořádného kněze, aby dosaditi ráčil, požádali. Ne za tou příčinou, aby od náboženství svého měli od nás
