[I'1v]číslo strany rukopisunám znamenitě příležité, ale k větším statečkům na Jeho Milosti císařské milost a vejplaty zjednati. Ani sobě takové milosti nemálo ale velice vážíme, a tak z těch příčin není nám nikderakž možný takovejm dovolováním klášter a konvent náš schuzovati a takovou ves, mohouce ji darmo dostati, z rukou pustiti.
Protož Vaší Milosti za to snažně prosíme podlé tak hodnejch a podstatných příčin[a]příčin] prziczy, majíce o tom od nás toho jistou a pravdivou správu, abyšte se v tom spokojiti nás omluvu a míti našim příznivejm pánem a v nás takých potřebách jako kdy prvé ochráncem zůstati ráčili. S tím milost Pána Boha všemohoucího rač bejti s námi se všemi. Datum […]text doplněný editorem[4]dopis dál nepokračuje
Judith Eibenštolerová z Eibenštolu, z boží milosti abatyše, panna Dorota Neumanka z Nejmantic, převora, a konvent kláštera svatého Jiří na Hradě pražském[5]Dle obsahu musel dopis být sepsán po 2. červenci 1583.
