Modlidbu svou Vaší Milosti vzkazujem, urozený a statečný rytíři, pane nám v Pánu Bohu milý, téhož zdraví a v něm i jiného mnoho dobrého, toho Vaší Milosti na Pánu Bohu věrně žádáme.
Psaní Vaší Milosti, kderéhož datum jest v outerý, den navštívení svaté Alžběty léta tohoto etc.cizojazyčný text 83.[2]2. července 1583, jakž nám o majestátích z dobrými volemi na sebe převedených vztahující se na Lichnice[3]dnes zřícenina hradu, vesnička Lichnice není dochovaná, ves, psáti a v tom jakého oumyslu byli odevřeli, ano taky jakou žádost o nedovolování na nás vzkládati ráčíte, jakž to všecko psaní Vaší Milosti v sobě šíř obsahuje a zavírá, tomu sme vyrozuměli. I račtež nám toho vpravdě věřiti, což slušného a náležitého k žádosti Vaší Milosti možnýho nám učiniti jest a což bez újmy kláštera a konventu našeho bejti může k dobrému Vaší Milosti i dědicům Vašich Milostí toho srdečně Vaší Milosti i Jich Milostem přáti chceme. Souc k Vaší Milosti taky tý důvěrné naděje, že naši za věc nám dovolovati nemožnou žádati neráčíte. Nebo Vaší Milosti s pravdou můžeme oznámiti, že sme znamenitou a těškou povinnost k témuž klášteru a konventu učinili, načež pro duše nám od Pána Boha propůjčených vždycky paměť míti musíme. Poněvadž pak na túž ves, specifirecizojazyčný text určuje majestát, máme, kderýžto obzvláštní milosti tak svědčí, že též vsi jiní mimo nás a náš konvent vyplatiti nemůž a moci nemá, kderéhožto majestátu i jinejch všech od Jeho Milosti císařské, nynějšího pána našeho nejmislotivějšího, potvrzení máme. A Její Milost císařova římská před svejm odsud odjezdem ráčila nám netoliko, abychom k té vsi [I'1v]číslo strany rukopisunám znamenitě příležité, ale k větším statečkům na Jeho Milosti císařské milost a vejplaty zjednati. Ani sobě takové milosti nemálo ale velice vážíme, a tak z těch příčin není nám nikderakž možný takovejm dovolováním klášter a konvent náš schuzovati a takovou ves, mohouce ji darmo dostati, z rukou pustiti.
Protož Vaší Milosti za to snažně prosíme podlé tak hodnejch a podstatných příčin[a]příčin] prziczy, majíce o tom od nás toho jistou a pravdivou správu, abyšte se v tom spokojiti nás omluvu a míti našim příznivejm pánem a v nás takých potřebách jako kdy prvé ochráncem zůstati ráčili. S tím milost Pána Boha všemohoucího rač bejti s námi se všemi. Datum […]text doplněný editorem[4]dopis dál nepokračuje
Judith Eibenštolerová z Eibenštolu, z boží milosti abatyše, panna Dorota Neumanka z Nejmantic, převora, a konvent kláštera svatého Jiří na Hradě pražském[5]Dle obsahu musel dopis být sepsán po 2. červenci 1583.
