Modlitbu naši vzkazujem Vaší Milosti urození páni a stateční rytíři, Jeho císařské Milosti rady zřízené komory v Království českém, zdraví dobrého přejeme Vaší Milosti rádi etc.cizojazyčný text
Psaní od Vašich Milostí[2]spojení od Vašich Milostí a je připsáno in margine a suplikací neposlušného purgmistra, konšeluov Třebenských, poddaných našich klášterských, které nám ste odeslati ráčili, s přečtení, nač by se vstahovalo, sme porozuměli. Totiž že Třebenští Vašich Milostí žádají, abyšte nám poručiti ráčili, aby na rozkaz, poručení naše před nás, vrchnost svou, se nestavěli, kladouc příčiny toho. Jedno, že se bojí, aby v Praze se nenakazili a do Třebenic toho nepřinesli. Druhé, že v tyto kající časy míní s Pánem Bohem se spokojiti, a kdyby se před nás postavili, toho že by učiniti nemohli.
I oznamujem, že nevypravitedlná zlá povaha, vysokomyslnost a pejcha Třebenských příčina toho sytost chleba a že od nich vrchnost daleko vzdálena jest. Neb na poručení naše málo dbají, rozkaz a vůli naši nikdá jako lidé poddaní nevykonávají, jakž příkladův mnoho. A k nim příčin hodnejch a spravedlivejch mohli bychom oznámiti. Však pro obšírnost zanecháme. Jediný poslední spáchaný oznámíme. Učinili sme poručení, aby faráři, jim vnově daného, kostelní věci, klíče od školy a registra od desátkův a jinejch věcí faráři náležejících odevzdali a postoupili, kteříž toho jako neposlušní neučinili. Nýbrž obec svolávajíc dohromady proti nám, i faráři posazovali, navozujíc, posměšné poručení naše sobě vážili. Faráři pohrůžku, že hrdlem bezpečen není a nebude, činili, k farnímu domu nočním časem chodíc, příčinu k zlému pozdvižení dávali. A majíc ňákého bakaláře, kalvína, ten v kostele posměšně při pozdvihování velebné svátosti mluvil i skutkem činil, přez vůli a zápověd naši jej chovali. A nad to nade všeckno jakou radu, jaký v hromadě k pozdvižení řečí proti nám, vrchnosti jejich, mívali, to nás tejno není. I porozumějíc jejich obmyslům, purkmistra a tři osoby přední z rady po primasovi a starší obecní, kteří proti nám a poručení našemu repliky sobě spisovali, dali sme před nás citovati, chtíc počátka zlýmu odepříti a časně radě jejich v cestu vkročiti, kteříž na první, druhé i čtvrté poručení před nás se nepostavili. Ani na poslední pod peněžitou pokutou poručení neučinili, nýbrž chtějíc svědomí své nešlechetné a provinění přikrýti, k Vašim Milostem se utekli, abyšte nám na místě Jeho Milosti císařské poručili, za koho[a]koho] zakho žádali a ne, co by činiti měli. Z čehož jejich poddanou neposlušnost proti nám, vrchnosti, věrnost ráčíte rozuměti. A my vidíme a tomu rozumíme, že nás
