„Jižť já tobě ten počet poroučím. Léta máš, sama za se odpovídaj, dobře lis mnou, sobě danou, šafovala jako muž ženou; dal li jí sebou vlásti, k zlému bude odpovídati. A o tomť, delší počet ke dni soudnému pozůstavují, tuť mezi námi duchovní práva uhodí, neb nyní musím odpoviedati k svrchní řeči tvé, jenž se divíš, že mě vymodliti nemůžeš, když nemůžeš vydělati mě ani vykúpiti ani vyručiti. I věziž, že proto nebéřeš a vyprositi nemuožeš, neb nevíš, jak prosíš a komu se modlíš. Zdaž nevídáš či nepomníš, že svatý Petr vyprošen jest modlitbou církve svaté chudé na Pánu Bohu, a ne na Erodesovi ani na židech ani na rytířích. Neb kdyby se byla církev modlila tak za to ustavičně Erodesovi králi a židuom, byla by Petra nikoli nevyprosila, ale sic Bohu se modle, z všech vokovuov ho dobyla i z žaláře a on ostatek se jí dotloukl. Tak, Chudobo ty žebravá, když se modlíš lidem, štarcuješ, málo mě vyprosíš, jakož pravíš. Ale když nechaje žebroty na modlitby a na bohomyslnost se dáš k milému Bohu, třebas mě s truhlami i s domy i s hrady vyprosíš, jakož toho příklad máš na duchovních arcibiskupích, biskupích, prelátích. Ti jen hodiny říkají a nežebří a samo k nim chodím a lezu zboží. Též i poustevníky mnohé sem v lese nalezlo nežebravé a kláštery sem jim zdělalo a obohatilo, jakož podnes stojí, a to vše pro některého poustevníka modlitby sem udělala. A pro žádného chodce žebrotú klášteru ani hradu ustavena nemáš, nébrž ani domu.“

Chudoba: „Pravás, toť jest, cožť sem svrchu pravila, že honíš, ktož utíkají, žeť neutíká. A ktož tě honí, že sobě orličí křídla uděláš a nedáš se honiti.“

Bohactví: „Nepravím já, kto mi utíkají, bych ty honila, ale že chudoba, kteráž honí Pána Boha, že já jí sloužím a po ní jako za Pánem Kristem ony ženy jemu přisluhujíc. Též za Céfasem a za Pavlem chodím, aby se naplnilo ono písmo, jenž dí: Mlád sem byl a zstaral sem se a neviděl sem spravedlivého opuštěného ani semene jeho hledati chleba; nebť jest jim ve čtení slíbeno, že hledajícím najprv království božího všecky věci budou přidány. A sedláci říkají, že je blahoslavený chudý, kteréhož almužna hledá. A protož tedy není má vina, nedá li se hojně všecko chudým žebravým, než jen za peníz, za groš neb za sukni, za ukruch, a ne za pecen, totiž jako za prst, a ne za celou ruku. Jakoť by byl svatý Petr nebyl vinen, nevyjda z žaláře, kdyby ho byli nevymodlili na Pánu Bohu, a ne na něm samém ani na Herodesovi.“

Chudoba: „Poněvadž spravedlivého Ambrože, Augustina, Bernarda