Vyšehrad žádného nepouštějí bez mejta, ktož má vnitř do Prahy jeti, takováť jest láska naše. Že žádnému srdce neotvíráme, leč má co dáti a v čem bychom ho mohli užiti, tenť vchází vnitř srdce našeho. Pro kderou pak příčinu Vyšehradu, pro touž nesmíme stavěti lásky, aby totiž nám z Prahy domův i klenotův i roucha i špižírny nedobyla a v dobrém bydle překážky neučinila jako někdejší celej Vyšehrad Praze příkladem první církve, mající celou lásku, a příkladem Pána Krista, že jest je vyležela a vyloupila z statkův, ale i z časných životův podlé písma onoho: Ktož má statek světa tohoto a vidí bratra svého etc.cizojazyčný text, přebývá v něm. Nebť láska nic nezatají ani překryje, ale z kůže se prej vydá a utratí a vynaloží pro bližní své. Jakož říkají praj: A když bychom měli tak milovati, jakož zákon velí, a my bychom nikdy nic neměli. Dosti se nám zdá lásky, když ještě chudým podlé sebe bydliti nebráníme a že na ně hledíme, jako na Vyšehradě chudým chalupníkům se stavěti když opustíme, nechť mají na tom dosti.

Hrad pak krásný, vystavený a vždy přistavený naději znamená, že i Praha tak je jadrné i krásné, vysoké naděje jako hrad pěkný, červený, veselý, strakatý, řezaný, ale bez krále pustý. Tak lid tento, víru maje v městech a u vysokých domích naději a nic dobrého nečině, lásky stavěti a obnovovati zanedbává, než toliko naději staví, totiž že vždy jen říká: Doufáme Pánu Buohu, že s ním budem, nechť kněží, co chtí, káží, však jest pak milosrdný a my věříme a naději máme, že nebe pro lidi stvořil. Ale ta naděje, ač jest slovy okrášlena, však jest pustá, jalová jako hrad bez krále, o níž dí Písmo: Naděje hříšných zahyne. Neb když v stavení hospodář nebývá, by pak i podruh bydlil, tak kdež v naději totiž lásky není, ten Hrad padne jako dům bez střechy. Nebo jako král hospodář jest vyšší než Hrad, tak láska vyšší jest než naděje. A protož hradu naděje, ale láska Vyšehradu se přirovnává, vzlášť u vysokosti času že by první, totiž Bůh prvé, než víra ani naděje, jenž sú lidé. A jako Malá Strana jest blíž od hradu a Hradčany najblíž, tak protivníci bližší sú od té naděje a najblíž vysoce urození, totiž že i se zlými skutky nadějí se spasení.

Jakoví kostelové, taková v Pražanech opatrnost, totiž umění a moudrost. Neb jakož sou krásní kostelové, tak krásná učení mají a kázaní pravdy zákona opatrnost v městě tomto. Ale nětco zbořených jest, toť jest, že proto někdeří sú také,