[1815] mstíti.Promlu[91v]číslo strany rukopisuvichu všickni směle
a chtiec pomoci cele[cf]cele] celie,
jeho pomstiti žalosti,
by s světa jim bylo sníti.
Tuť Arnošt smluviv se s nimi,
[1820] s lidmi velmi převážnými,
na ciesaře se ptáchu,
jenž v jeho zemi vévodili
a je byli zahubili.
Počechuť směle[cg]směle] ſmielie dobývati,
[1825] k hradóm, k městóm šturmovati.
Velmi mnoho těch dobýváchu
a hroznú škodu jim učinichu.
Čehož kolivěk se dobrachu,
to vše směle rozmetachu.
[1830] A kohož přemohli koli,
ten jinak nezbyl nikoli,
základ musil zastaviti,
noh a neb rukú zbýti.
Tiemť se Bavorští mstili,
[1835] k tomu lidu mnoho zbili.
Bóh jim pomáháše toho,
že jich zbili velmi mnoho,
jenž jim dřieve překáželi,
nad těmi sú svú vóli jměli.
[1840] Neb což se jim bylo stalo,
to se jim bez viny[ch]viny] winny dálo.
Protož tuto svítězichu,
nad nimi, což chtiec, činichu.
Ktož koli se pokusieše
[1845] a jim se brániti chtieše,
tohoť bojem podstúpichu
a vždy s Bohem svítězichu.
Hroznú škodu učinichu,
mnoho tisíc lidu zbichu.
[1850] Pět let tato válka posta,
pak se jim stravy nedosta,
k své zemi se vrátili.
Což sú byli nezahubili,
to na cestě [92r]číslo strany rukopisuzahubichu
[1855] a do své se země vrátichu,
děkujíce Bohu z toho,
že jim byl dal štěstie mnoho.
Všeho smutka nedbajíce
ani své ztráty pyčíce[ci]pyčíce] pyċiece.
[1860] Což sú koli předtímž[cj]předtímž] pṙedſymz jměli,
jako by nic neztratili,
neb se již pomstili biechu,
z tohoť hroznú radost jmějiechu.
Kapitola dvadcátá devátá
Smuten ciesař tiemto bieše
[1865] a každý naň z toho křičieše,
že nepomstil toho,
což sú jim činili mnoho.
Jakž bieše ta řeč došla,
po všecka kniežata posla,
[1870] což kde jich mohl dosieci,
chtě na Arnošta jieti.
Káza na vojnu volati,
chtě vždy Arnošta vyhnati
i všecku zemi zahubiti,
[1875] nižádného neživiti,
což by koli dosáhl.
Na tom ciesař přisáhl.
Arnošt pak uslyšev toto,
po zemany posla proto,
[1880] poče jim tu řeč líčiti,
je se jich všech prositi,
aby k tomu poradili
a jej k tomu naučili,
že je ciesař chce vyhnati,
[1885] a řka: „Nám nelze bojovati
poti němu, vizte sami.
Pakli se oblehnúti dámy,
kohožť z nás přemohú koli,
vězte, neživieť nikoli.
[1890] Protož jestliť vám čekati
a hanebně se zbíti dáti,
anť námi, jakž chce, obluje,
kto nám z toho poděkuje?
