na tom hradě i v tom městě,
o němž i dnes pravie pověsti,
že nikdy nebylo toho,
[680] by kdy tak rytierstva mnoho
pospolu bylo vídáno,
aniž o tom jest kde psáno.
Potom u večer by tanec
a by tu rozličný krámec
[685] od střiebra i od zlata také,
i od perel a drahého kamenie,
ondeť se v zlatě zelenie.
Byl uzřel, ktož chtěl hlédati
a to právě znamenati.
[690] Tuť bylo také hlasóv mnoho.
uslyšel by času toho.
ondeť piští i bubnují
a trubači budečují[7]podle J. Gebauera (1903) nejasný význam, zřejmě „troubit“,
ondeť hudú, hyn[ab]hyn] hiṅ zpievají,
[695] rozličnú kratochvíl mají.
Tuť rozličnú radost jmějiechu
a druh k druhu se smějiechu,
svého milého každá znajíc,
družka družce[ac]družce] druzice ukazujíc.
[700] Zhlédaním očka svého
prostřelujíc srdce jeho.
Jakož by mohlo i dnes býti,
kdež by se událo býti
tu, kdež by byly panny i panie
[705] a plodily tancovánie.
Takéž by se tu vše stalo
tak, jakž se jest tam dálo.
Když dlúho veseli biechu,
odtud se pak rozlúčichu.
[710] Vzechu všickni odpuštěnie,
majíce svatby té k chválenie.
Arnošt také tam přijide,
a jakž před ciesaře vnide,
poče odpuštěnie bráti.
[715] Cie[76v]číslo strany rukopisusař je se zaslibovati,
řka, že rád chce proň učiniti,
na němž by směl co požádati.
Arnošt pokloni se jemu
z toho jako pánu svému,
[720] řka: „Děkujiť tvé ctnosti,
dostiť mám na milosti.“
Vzem o dobu odpuštěnie,
bra se pryč bez meškánie.
Zatiem ciesař s svú Adličkú,
[725] tú laskavú jediničkú,
velmi přemilostivě biesta,
k sobě pravú vieru mějiesta.
Protož pro milost otáza se,
na jejieho syna pta se,
[730] chtě jej na svú práci vzieti
a jej za svého syna vzieti.
Kapitola jedenádstá
Posla pro Arnošta ctného,
v ten čas velmi slovutného.
Ten uslyšev to kázanie,
[735] přijede bez meškánie.
Protož ciesař bez omyle
přije jeho velmi míle[ad]míle] milie.
Tak milé máti jemu
da vítanie, synu svému.
[740] Tuť před nimi s kázní stáše
a oběma děkováše.
I ovšem hodno toto bieše,
že ciesař k němu mluvieše,
řka: „Bez toho nechci býti,
[745] že vždy musíš učiniti.
Chci tě jako syna jmieti
a ode mne máš přijieti,
že máš v zemi mocen býti
a všicku zemi súditi,
[750] neboť sú mně to milí
moji zemané radili,
by [77r]číslo strany rukopisusúdil podlé jich rady,
