[280] nema[70v]číslo strany rukopisulú,
z toho jim všem děkováše,
dařiti je slibováše.
Počeť za dobré mieti,
tuť svým srdcem poče vřieti,
[285] a nemoha dočekati,
chtě k ní list brzo poslati.
Sám svú rukú poče psáti
a list svým smyslem vykládati,
A tu takto se jie poddávaje,
[290] milé odpovědi žádaje.
Posla vypravi dobrého,
ke vší ctnosti rozomného.
Ten se do Bavor s Bohem bráše.
Jakž přijíti jemu se udáše,
[295] před kněžnu s strachem pojide.
Jakž brzo před ni přijide,
kněžna jemu da vítanie
a řkúc: „Odkudž sem poslaný,
toť chci od tebe zvěděti,
[300] podlé ctnosti a uslyšeti.“
Posel podlé mravu ctného,
jakž poslán od krále svého,
tuť se jal poselstvie dieti,
až jí poče v srdci vznieti,
[305] a řka: „Poslalť mě ciesař k tobě,
myslíť všechno dobré o tobě,
svú službu tobě vzkazuje
a tiemť se tobě zavazuje.“
K tomu posel k jejie ctnosti
[310] jmějieše klenotóv dosti,
tuť přinese bez meškánie,
dávaje to té ctné panie.
Odpovědě ta kněžna žádúcie,
nade všecky kněžny stkvúcie
[315] a řkúc: „Mój pán i má ho[71r]číslo strany rukopisuspoda,
neb sem já nižšieho roda,
nemáť mi tak vzkazovati;
máť, co chce, mně rozkázati,
neb já mám na tom dosti,
[320] žeť na jeho jsem milosti.“
Posel tuto řeč znamena,
uzře, ano jest múdrá žena;
poče jí vypravovati,
své poselstvie vykládati
[325] a řka: „Věz to, žádná paní,
radiliť sú všichni páni,
ač já směji řéci viece,
z dopuštěním tak mluviece,
že máš jeho za muže mieti
[330] a také k nám přijeti,
nebť sú tvú ctnost oslavili,
tě nad jiné pochválili.
A to vše tvá čest, ctná ženo,
činí, že jsi povýšena.“
[335] Kněžna poče děkovati,
chválu všem dobrým vzdávati,
řkúc: „Děkujiť Jich Milosti,
že podlé cti i všie šlechetnosti
mě sú měli na paměti,
[340] daj jim Bóh odplatu mieti!“
Zatiem posel list ukáza,
kněžna jeho snažně otáza,
od koho jest to posláno,
což na tomto listě psáno.
[345] Samať jest sobě ukázala,
oč jest posla tázala,
dobře ke cti[1]sic! E. Petrů opravil znění rukopisu na „čísti“; Marečková, D. – Petrů, E.: Rytířské srdce majíce. Praha 1984, s. 34 uměla.
Toť pro milost pověděla,
tu řeč dobře znamenáše.
[350] Na tom listě takto stáše:
„Otta ciesař z své milosti
vzkazuje Adličce[o]Adličce] Adlidcze ve ctnosti
svú službu i mi[71v]číslo strany rukopisulovánie,
