zítra umierá. O takovém králi v knihách Machabejských se čte, že sláva jeho lýno a červy jest, dnes se povyšuje a zítra nebývá nalezen. Příklad toho vezmi o velikém králi Alexandrovi, kterýž sobě veškeren svět podmanil, tak že všeho světa pánem byl jest domněn. O němž se takto píše: Veliký Alexander, když jest najprvé v řecské zemi kraloval, mnohá jest vítězstvie obdržal. Ten protahuje krajiny světa, panovánie umění dosáhl, tak že všecka země nemohla se jemu zepřieti. A v jiném miestě: Všecko král králuov sobě poddaná královstvie všechno vidieše. Pověsti hlas a štěstie dalo jemu najvyššie panstvie, Alexandrovi všecken svět služ a buď jemu poddán, veliký a velikému panuj, najvyššie světu. Ale když již byl učiněn vítězem světa a ciesařstvie na něm obdržal jest, zdali královstvie jeho byla jest pevnost nebo moci jeho věčnost, zdali zdraví těla neb tohoto života dlúhost? Nikoli, ale rychle jej smrt zchytila a též právo, jakož i k jiným měla. Mohlť jest dobře v hodinu smrti své Alexander řéci onu řeč Jobovu: Ej, já někdy bohatý rychle potřen sem. Nebo jakož se o něm píše: toliko dvanádcte let panoval jest. Mohl jest také na smrt požaluje řéci tato slova Jobova: Zlúpila jest mě z mé hlavy a odjala korunu, skazila jest mě se všech stran a hynu již, najmilejší se okazuje, že ciesař všem vládna, však sláva jeho přestává a jediná osmistup zdéli země jemu k pohřebu