člověka, aby potupě všecky věci světské, navrátil se k Stvořiteli svému. Protož slušné jest a užitečné, aby ty věci jmieny byly v ustavičné paměti. Jakož tato řeč počatá napomíná řkúci: Pomni na budúcie věci, a na věky neshřešíš! Protož ty věci váže jeden dobrý člověk, aby je často před očima měl a v ustavičné paměti. Tyto veršíky složiv, často je řiekal. Čtyry věci sú, kteréž v srdci svém složil sem pilně. Smrt má, súd Boží, noc pekelnie, světlo nebeské. Poněvadž tehdy všecek zpuosob těchto knižek každého člověka k tomu usiluje přivésti, aby budúcích věcí pilná pamět v jeho srdci byla vytištěna, tehdy slušné jest i podobné, aby to sepsánie Knížky srdečné jméno měly. Prvnie věc budúcie jest tato. Prvnie zajisté z těch posledních věcí a budúcích, ješto pamět od hřiechuov odtrhuje, jest smrt časná. O tom svatý Bernart takto píše: Najvětšie múdrost jest ustavičná pamět smrti. Když jí bude člověk vždycky s sebú nositi, kudyž puojde, na věky hřešiti nebude. Též svatý Augustýn v knihách svého napomínanie takto die: Nic tak člověka od hřiechuov neodtrhuje jako častá památka smrti. Nebo přivodí, aby se člověk ponížil a všecky věci potupě v pokánie vstoupil. Protož pravím, že smrti pamatovánie člověka přivodí ku ponížení. Neb die svatý Augustýn: Poznaj se člověk smrtelného a sniž povýšenie, nebo