[73r]číslo strany rukopisujest, napomínaní naších slyšeti pohrzuje, ku pomlskóm se upražďňuje[fb]upražďňuje] uprażnuje a k smilství a k hodováním, Dt21,21 kamením jej obřítí lid města i umře, abyšte odnesli zlé z prostředka vás a vešken Izrahel uslyše ať se bojí. Dt21,22 Když by shřešil člověk, že by smrtí mělo pomštěno býti, a odsúzen na smrt oběšen by byl na šibenici, Dt21,23 nezóstane mrcha jeho na dřevě, ale téhož dne pohřeben bude, neb prokletý od boha jest, ktož by visel na dřevě, a nikakež nepoškvrníš země tvé, kterúž pán bóh tvój dal by tobě k vládařství.
XXII
Dt22,1 Neuzříš vola bratra tvého nebo ovci blúdiece a pomineš, ale za se dovedeš bratru tvému, Dt22,2 také ač i nenie bližní bratr tvój ani znáš jeho, uvedeš do domu tvého i budú u tebe, kterak dlúho by hledal jích bratr tvój a nevzal. Dt22,3 Též učiníš[89]napsáno dvakrát o oslu a o rúchu i o všeliké věci bratra tvého, kteráž by se ztratila. Nalezneš li jí, neobmeškávaj jako cizie. Dt22,4 Uzříš li osla bratra tvého nebo vola, an padl na cestě, nepohrzieš, ale pozdvihneš s ním. Dt22,5 Neobleče se žena v rúcho mužské ani muž požívati bude rúcha ženského, neb ohavný jest před bohem, ktož činí ty věci. Dt22,6 Jestliže by chodě po cestě, na dřevě nebo na zemi hniezdo ptačie nalezl a máteř na ptáčencích nebo na vajcích násediece, nepopadneš jie s syny, Dt22,7 ale odjíti přepustíš popadené drže syny, aby dobře bylo tobě a dlúhého času živ byl. Dt22,8 Když uděláš dóm nový, učiníš zed střechy v ókol, aby nebyla vylita krev v domu tvém a aby nebyl vinen, když jiný padne a v prudkosti se oboří. Dt22,9 Nebudeš posévati vinnice tvé jiným semenem, aby i siemě, kteréž si sál, i které věci se rodie z vinnice, spolu nebyly posvěceny. Dt22,10 Nebudeš orati spolu volem a oslem. Dt22,11 Neoblečeš se v rúcho, kteréž z vlny a ze lnu setkáno jest. Dt22,12 Provázky na podolciech učiníš po čtyřech úhlech pláště tvého, jímžto se oděješ. Dt22,13 Když by pojal muž ženu a potom jí v nenávisti měl Dt22,14 a hledal by příčin, jímižto pustil by jí, opětuje jie jméno najhoršie a řekl by: Ženu tuto pojal sem a všed k ní, nenalezl sem jie panny, Dt22,15 vezmú jí otec a mátě jejie a ponesú s sebú znamenie panenstvie jejie k starším města, kteříž v bráně jsú, Dt22,16 i die otec: Dceru mú dal sem tomuto za ženu, kterúžto že nenávidí, Dt22,17 vzkládá jie jméno najhoršie, aby řekl: Nenalezl sem jie panny dcery tvé. A aj tato sú znamenie panenstvie dcery mé, ztáhnú rúcho před staršími města. Dt22,18 I popadnú starší města toho muže a zmrskají jeho, Dt22,19 Odsúdiece také ve stu závaží střiebra, kteréž dá otci dievky, neb jest ohyzdil jméno najhoršie nad pannú izrahelskú. A bude jí mieti za ženu a nebude moci pustiti vešken čas života svého. Dt22,20 Pakli jest pravé, co jest opiecel, a nenie na dievce nalezeno panenstvie, Dt22,21 vyvrhú jí ze dveří otce jejie a kamením obřítie mužové města toho i umře, neb jest učinila stydký hřiech v Izraheli, aby smilnila v domu otce svého, i odneseš zlé z prostředka [tebe]text doplněný editorem. Dt22,22[90]chybějící text, homoiot. Izrahele. Dt22,23 Zasnúbil li by dievku pannu muž a nalezl by jí někto v městě a sesmilnil s ní, Dt22,24 vyvedeš oba k bráně města toho a kamením obříceni budú. Dievka proto, že jest nevolala, když jest byla v městě, muž proto, že jest ponížil ženy bližnieho svého, i odneseš zlé z prostředka tvého. Dt22,25 Pakli by na poli nalezl muž dievku, kteráž otdána jest, a popadna sesmilnil by s ní, on umře sám, Dt22,26 dievka nic nebude trpěti ani jest vinna smrtí. Neb jako lotr povstává proti bratru svému a zabíjie duši jeho, tak dievka trpěla jest. Dt22,27 Sama bieše na poli, volala jest a nižádný nebyl přítomen, jenž by vysvobodil jí. Dt22,28 Jestliže by nalezl muž dievku pannu, kteráž nemá ženicha, a popadna sesmilnil by s ní a věc ta k súdu přišla, Dt22,29 dá, ktož jest spal s ní, otci dievky padesát závaží střiebra a bude jí mieti za ženu, neb jest ponížil jie, nebude moci pustiti jie po všecky dni života svého.
XXIII
Dt22,30 Nevezme člověk ženy otce svého ani zjeví příkrovu jeho. Dt23,1 Nevejde kleštěnec s utřenými nebo s uťatými ledvinami a s uřezaným údem mužským do sboru Páně. Dt23,2 Nevejde sebránek, to jest z nevěstky urozený, do sboru Páně až do desátého pokolenie. Dt23,3 Amonitští a Moabští také po desátém pokolení nevejdú do sboru Páně na věky, Dt23,4 neb sú se nechtěli potkati s vámi s chlebem a vodú, na cestě když ste vyšli z Éjipta, a že najeli sú proti tobě Baláma, syna Beorova z Mezopotanie syrské, aby zlořečil tobě. Dt23,5 I nechtěl jest pán bóh tvój uslyšeti Baláma a obrátil jest zlořečenstvie jeho v požehnánie tvé, protože tě jest miloval. Dt23,6 Neučiníš s ními pokoje ani hledati budeš jím dobrých věcí po všecky dni života tvého
