Počestnost královstvie našeho českého a pokoj našich věrných s plnú snažností žádajíce zjednati z boží pomocí zpósobujem, neb mnoho nebezpečenstvie a mnoho škod móž se státi každému království, když jest jemu stolice prázdná. I kto tomu nevěří nebo toho nevie, že jakžto když pastuška pójde ot stáda, tehda stádo rozběhne se na vše strany a vlcie lační mnoho dobytku uškodie i ovčinec[l]ovčinec] owcznecz podkopají. A protož ustavujem, když by král český umřel, aby jiný nový král v šesti měsieciech pořád zběhlých byl korunován, svolaje kniežata, pány šlechtice, vladyky s dusotojenstvím, jakož jest obyčej, a tu aby arcibiskup kostela pražského nebo jiný prelát počestný, když by arcibiskupa nebylo, svýma rukama posvěcenýma korunu jemu na hlavu vstavil a on od něho duostojenstvie králové slavně přijal. A když by kterú královú sobě v manželstvo přijal, aby také v šesti měsieciech týmž úřadem kázal ji korunovati s túž slavností, jakož jest sám korunován, neb to slušie, aby kteréž jest božie milost v jednotu sjednala, aby ve cti a ve chvále spolu v jednotě přebývala.