[A4r]číslo strany rukopisuvelbloudův, jako by nějací duchové nevidaní byli, kteříž chodí každou noc a vybírají zlé bufromany z naších pohřebů a zase vybírají dobré křesťany a nesou je do naších pohřebův. Tu stanou dobří křesťané s naším zborem bufromanským a zlí bufromané stanou s křesťanským zborem v soudný den před Bohem.“ Nebo tak mluví k nim jazykem jejich: „Křesťané víru mají, ale skutkův nemají. Protož bufromany povede Machomet do ráje a Ježíš káže křesťanům do pekla. Mojžíš bude žalovati na židy, že ho poslušni nebyli.“ A svrchupsaný salich jest mezi těmi mistry, jako by nějaký člověk nábožný byl, i mají ho u veliké poctivosti. Přitom mluvil takto: „Eliáš a Enoch jsou obadva s tělem i duší v ráji a před soudným dnem mají umříti, ale Ježíš s tělem i s duší v nebesích ten jest jeden, kterýž neumře smrtí, ale živ bude na věky věkův.“ Machomet s tělem i s duší v nebi býval, však proto v nebi nezůstal, ale s námi na zemi. A potom se počali ti mistři hádati, jeden tak, druhý jinák a mnoho řečí mezi nimi bylo, křik nastrojivše, jeden proti druhému knihami na sebe počali namířeti, jako by se bíti chtěli. Ale Machomet baše rozkázal jim mlčeti a hádaní toho zanechati a kázal jim jisti přinesti. Potom najedše se díky vzdali Bohu, prosíce za duše živých i mrtvých i také za ty, kteříž proti křesťanům bojují. A pro ukrácení řečí tuto jsem já nepopsal desátého dílu, co se jiných řečí v tom hádaní dálo.