O náboženství tureckém a o jejich chrámích

Chrámové turečtí, velicí neb malí, před sebou vokrouhlé věže mají a pod krovem pavlač. Vychází pak kněz za den a za noc na tu pavlač sedmkrát, a chodě okolo té pavlače, vloží jeden palec do jednoho ucha a druhý do druhého, velikým hlasem, což nejvíc může, jazykem svým slova tato skříkne: „Bůh bohův jeden jest, Machomet Boží posel jest, uslyš mne Bože bohův.“ Potom pak každý pohan, slyše to volání, umyjíc všecky oudy své křížem, jde do chrámu činiti poklonu. Tehdáž na sobě čisté šaty mají, a když by nějaká poškvrna byla na šatech, nejde do chrámu a klaněti se nebude. Také v té obuvi, kterouž na zemi šlapají, nejdou do chrámu, ale když do chrámu přijde, složí obuv na ukázané místo, potom jde do chrámu, nebo v chrámě čistými koberci po dlážení jest postláno. Tu každý na svém místě stojí, jeden podlé druhého, a poklony činí. Chrámové vnitř bílí jsou jako sníh, kdež žádných svěc není, krom na vejchod slunce dvě svíce veliké lojové, mezi nimiž deset stupňův nahoru, a lamp mnoho hořících. V prostředku je stolice, jako by nějaká katedra byla, na tu stolici, vstoupíce mládenci, Alkoran Machometův nahlas čtou a všickni jiní, sedíce na kobercích, pilně poslouchají, a nic v chrámích svých nezpívají. Potom pak vyjde kněz pohanský jménem magdin, maje v rukou šavli, a vstoupí nejvejše na tři stupně, požehnání dávaje, praví: „Víra Machometova jest nad jiné všecky. Modlte se za všecky duše i za ty, kteříž proti křesťanům bojují, a když je uhlidáte zase z vojny jdoucí, čiňte jim čest a poklony, ruce a nohy líbajíce. Tak budete všickni oučastníci té vojny. A Machometo[A2r]číslo strany rukopisuvi