jsi nalezl a co s ztratil. Opatř, přibývá liť na každý den svatého života čili ubývá, kerá se myšlenie najviece v tvém srdci tlukú, kerá pokušenie tě najviece trápie, statečně li se jim bráníš, pilně li svého srdce ostřieháš, velmi li vážíš hřiechy své, velmi li se za ně stydíš před Pánem Bohem i před lidmi. Velmi li se za ně kaješ, velikú li za ně tesknost a žalost máš, velmi li tě již mrzejí. Již li nechceš jinak živ býti, jedno k vuoli boží. Již li túžíš velice po Pánu Bohu a po nebeském království.

Když seznáš stav svuoj podlé těla i duše, tehdy poznáš, keraký jsi a keraký by měl býti. Z poznánie svého budeš se moci pozdvihnúti ku poznání Pána Boha tvého. A čím viece na všaký den poznáš se, tiem viece pozdvihneš se vzhuoru k nebesóm. A to poznánie svatý Bernart nazývá zrcadlem, v kteréžto zrcadlo pravý kající na všaký den nepřestává hleděti a vytierati netoliko zlá myšlenie, ale i každá neužitečná myšlenie, aby nic neostalo v svědomí, jenž by se Bohu nelíbilo. A když se vyčistí to zrcadlo, právě a pilně v ně hleděti bude člověk. Tehdy ukáže se světlost božská jemu a takým viděním duše bude zapálena a prozří až na onen svět a počne velmi milovati Pána Boha. A všecky věci časné bude sobě málo vážiti i všecky žádosti zlé. A tak svú vuoli od sebe odvrže a, na samého milého Pána Jezukrista zpolehnúci, vstupovati bude vzhuoru, kochajíci se v duchovních rozkošech. A tak ukřižuje své tělo s hřiechy a s žádostmi a samému Bohu bude živa.