[278r]číslo strany rukopisutaké potvrzuje skrze Davida, jenž praví a řka: „Požehnaj nás Buoh, nás Buoh požehnaj, požehnaj nás Buoh a bojte sě jeho všickny krajiny země.“ Jenž praví třikrát: Buoh, znamenává tři osoby v svaté Trojici, jenž praví: a bojte sě jeho všickni, znamenává, že jest vše jeden Buoh. Toho také potvrzuje svatý Jan Evandělista: „Třie jsú, ješto svědečstvie vydávají v nebesiech: Otec, Slovo a Duch.“ A ti třie všejedna věc jsú, nebo jakež jest slunce najprvé, že jest veliké a krásné, druhé, že hřeje, třetie, že svietí a paprslek sluneční od slunce pocházeje, takež od Otce ani učiněn, ani stvořen, ale urozen jest Syn. A jakež od slunce horkost pocházie, takež Duch svatý od Otce a Syna pocházie. A jakež přirozenie slunečné v své podstatě, samo o sobě jest, takež Buoh v své věčnosti jest od nižádného, než sám od sebe vždy jest. To vše[bv]vše] wſſeho potvrdil sám Hospodin skrze rozličné divy. Najprvé jakož píše mistr Euzebius a řka, že když jeden kacieř ariánského bludu dietě křtil a pravého řádu osob svaté Trojice nejmenoval, než řekl: „Křtím tě ve jmě Ducha svatého Otce“, tehda inhed[bw]inhed] inhed inhed voda křtitedlná zmizala. Jiný div píše mistr Robertus a řka, když jest biskup vozarenský jednoho času mši slúžil, spadly jemu na oltář třie drazí kamenové, jenžto znenáhla spolu sstúpivše sě, v jeden krásný kámen sě obrátily. Jenž ten kámen, když v jeden kříž, v němžto mnoho jiného kamenie bylo, vsadi[bx]vsadi] wſadij, všecko jiné kamenie, nemoha toho kamene krásy přetrpěti, vypadlo jest. Píše také mistr Jan Damastenský a řka: