[275v]číslo strany rukopisuřěku velmi velikú, jeden špitál krásný velmi udělali a v tom špitále sě káli. A ktož sú koli chtěli sě přes tu řěku vésti, rádi[bq]rádi] radij sú pro Pána Boha převozovali a je do špitálu přijímali a jim potřebu dávali, a to velmi laskavě pro milého Pána Ježíše. Tehdy po mnohém času, kdyžto Julianus o puol noci ustav odpočíváše, a mráz veliký té noci bieše, uslyšel hlas velmi žalostivý, plačící, an prosí, aby jeho převezl. A když to Julian uslyšal, ihned vstal. A když uzřel, ano jeden člověk zimú sě velmi třese, vzav jeho velmi laskavě a milostivě do svého špitálu a učiniv oheň i poče jeho rozhřévati. A rozhřěv i položil na svém loži a dobře jeho přioděl. A po malé chvíli ten jistý nemocný, jsa učiněn jako malomocný, velmi krásný sě ukázal, bera sě do nebes, a Julianovi, hospodáři svému, řekl: „Juliane, Pán Buoh mě k tobě poslal, zvěstuje tobě, že jest pokánie tvé přijal a že oba dva, i ty i tvá žena, máte brzo umřieti a Pánu Bohu sě dostati.“ A inhed ten člověk zmizal.
A když to Julianus uslyše i s svú ženú, po malém času, jsa pln dobrých skutkóv a almužen plný, v Pánu Bohu i s svú ženú …počinul[9]torzovité slovo a do nebeského královstvie sě dostal.
Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná.
Kněz jeden nesl tělo Božie poctivě v pytlíku k jednomu nemocnému, kteréhož když jedna prázdná žena nedaleko od cesty potkala, i počela mysliti sama v sobě řkúci: „Jestliže křesťanská viera jest pravá, tehda by to byl spasitel světa, jehož svaté tělo kněz nese v pytlíku. A že sem já nebožka hřiešná velmi jeho svatú milost hněvala a on jest mnoho trpěl pro spasenie
