O psanciech, zvláště všady li jsú psanci, když sú zapsáni v jednom městě
Zapsanie a zvláště v počestných přech nezvykli jsú od stara dávna jakožto psanci a všech práv zbavení městským právem odsúzeni býti, nébrž ano jim osoba stánie, žalovánie a obráněnie v soudiech se neodpierá, protož ti, jenž lsti nosie, takové psance nařiekajíce v kterýchžkoli věcech přísahy bezprávie neb křivdy mají zproštěni býti. A jestliže by zapsaný v jiné zemi zde z vraždy prostě narčen byl, prostú přísahú se na kříži osobně očistí. Pakli by narčen byl s svědky a obžalován, tehda musí se s svědky brániti. A pakli by v přísaze neb k obránění byl nedostačen, hlavním ortelováním byl by tresktán, t. hlavy zbaven. Protož když se die, že přísežní mohú krom svého vlastnieho soudu skrze listy o psanciech svědčiti, to má zvláště rozuměno býti o přísežných a soudciech užívajících téhož práva, ačkoli také k utvrzení pokoje a od zlých činuov a neřáduov proti neposlušným mnohá práva chtějí, že zapsaný v jednom miestě neb soudu přijde li na jiné miesto, za psance jmien má býti, avšak ze zlého obyčeje, jenž jsa přestupce práva, své ratolesti rozšířil jest daleko, na málo miestech se zachovává. Protož také z starého snad, jenž dobrý, nenie obyčeje městského zapsánie soudu, časuov neb rokóv soudu nepřestupuje, nebo jakož pokoj skrze rychtáře městského zapověděný z končin soudu toho nevieže, též ani zapsánie přes meze soudu se rozlišuje.
