[250r]číslo strany rukopisuTo když jsú přísežní uslyšeli a sobě k hanbě připsali, rychtář některak jsa hnut pokáním, dal se jim na milost. I jest otázka, a tak dále.
Na to odpověděno jest takto: rychtář, jenž jest řekl Ir mocht etc.,cizojazyčný text poněvadž jsa hnut pokáním, poddal se jim na milost, jestliže ne z pychu, ani těm přísežným na cti utrhati nechtě, ty věci řekl by, dá na každého z přísežných 72 malých za pokutu. Pakli by všetečně ku potupě cti přísežných předřečená slova řekl, dá 10 kop pokuty, a v té pokutě rychtář ani přísežní mohú k své straně svědčiti, neb jsú z úmyslu již řečená slova jsú propověděna, nebo ani žalobník ani obžalovaný v vlastních přech sobě svědčiti nemohú, protož snad pro zachovánie poctivosti soudu a přísežných obecnie počestní lidé, jenž jsú v soudu přítomni byli, v takové příhodě za svědky mají slyšáni býti.
O těch, jenž se protivie čeledi rychtářově
Když některaký maje pro neřády zjat býti, rychtáři před přísežnými tak velmi se jest zprotivil, že mocí jsa přemožen, vsazen bieše, nalezeno jest, že pět šilink malých pokuty dlužen byl by zaplatiti. Opět když od přísežných mezi stranami vypověděno jest bylo konečné usúzení, jeden z nich přisáhl jest skrze najvyšieho boha, že tak nenie, nález přísežných tiem opomietaje neb málo sobě váže. Usúzeno jest též, že rychtáři pět liber malých dlužen jest dáti.
Opět když svár mezi dvěma znikl v domu rychtářově, rychtář jednoho z domu vystrčiv, druhého jakožto vězně na lavici posadiv, přiběh třetí a sedieceho mečem
