[169v]číslo strany rukopisupro bázen, nemá býti jmieno ovšem stálé. Protož vyznánie přinucené nepotupuje koho, leč by po mučení trval v tom vyznání.
Opět jest potřebie, aby někto vyznal o jisté věci a o jisté kakosti, jinak vyznání se nehodí, nebo o věci neb o kakosti nejisté nemá býti vyneseno konečné usúzenie.
Vyznávajíciemu rozmyšlení má dáno býti
Opět k otázce rychtáře a přísežných strany dlužny jsú odpoviedati vyznávajíce aneb odpierajíce, avšak žádají li a ač obyčej otázky nebo poznánie pře toho potřebují, na to jim má rozmyšlenie dáno býti.
Vyznánie otce syna zapierajícieho, zbaví li jeho dědičného dielu či nic
Některací tiežíce se psali jsú takto: jeden z našich ještě živ jsa ženu svú v cizoložství popad třmi ranami ji ranil, a po tom ranění ještě náměstka nebo dědice jest porodila, o němž muž vyznal, že by nepošlo z semene jeho, na kterémžto vyznání přátelé muže předřečeného již mrtvého s jedné, rychtář městský s druhé, a paní krajiny s strany třetie zpolehše, a dietě od statku otcova nemalého mohovitého i nemohovitého odtisknúti chtiece, každý z dřieve řečených tří praví, že by právo příleželo toho zbožie, {naučení o tom}marginální přípisek mladší rukou protož žádámeť naučenie, kterému právu se každý má radovati v zboží svrchupsaném. [170r]číslo strany rukopisuJimžto soudce odpověděl takto: že otec jsa živ některakými obecními slovy snad z utěšenie neb z hněvu propověděnými dietě ne své vlastnie nazval jest, aniž jest toho oznámil zjevně právem. O takovém prostém vyznání, k kterémužto nás pro paměť svědectvie zavolal by a prosil, neučinil jest, aniž jest téhož dietěte od dielu dědičného s rozmyslem (když ještě při rozomu bieše) odlúčil. {odsúzení}marginální přípisek mladší rukou Odsúzenie konečné jest, že takové dietě v statku po otci zuostalém diel vedlé práva naň příslušný má mieti a dědicky jím vládnúti. Nebo poněvadž vlastní mrzkost vypravuje ten otec řečenými slovy, nemá slyšán býti. Také poněvadž by ten byl dědic, jehož tělesné smiešenie okazuje, a již dotčený otec s již psanú ženú jakožto s svú vlastní bydlil jest a ji zjevně jakožto ženú svú vládl jest, aniž ji jakožto v cizoložstvu zastiženú a dostatečně vedlé práva duchovnieho zpuosobu z toho předsvědčenú z luože svého neodehnal a potom tepruv již řečené dietě pravil jest býti počaté a porozené, totéž dietě z manželstvie pošlé jakožto dědic má jmieno býti, {soudce souditi mají zjevné věci}marginální přípisek mladší rukou zvláště poněvadž lidé soudie zjevné věci toliko.
