plavčí, svědomí a skušení na moři, kteřížto cest morských velmi dobře svědomi biechu i všecka nebezpečenstvie morská věděli, jeli jsú po moři cestú neobyčejnú, až pryč za slúpy Herkulešovy, opustivše zprávu hvězd, neb plavčí na moři po hvězdách se zpravují, majíce s sebú na korábiech přípravy, jimižto hlubokost morskú nalézávají. A když jsú se tak dlúhý čas po moři plavili, přihodilo se jest, že se jejich naviklet, to jest starší, jenž koráby zpravováše, roznemohl. Ale tovařišie jeho, zkušujíc hlubokost morskú, znamenali sú, že se moře již umenšuje, neb na přípravách, kteréžto do hlubokosti mořské vpuštiechu, okázala se bieše země a piesek. Uzřevše to jejich starší, jenž nemocen ležíše, řekl jest: Domnievám se, že odsad nedaleko jest ostrov a země, v nížto lidé přebývají. A když se jeho nemoc rozmáháše, umřel jest a uvržen do moře. Ale tovařišie jeho jedno pro strach, druhé hladem navrátili se zase a přijeli do královstvie aragonského. A když sú přišli před krále aragonského, žádali od něho pomoci, pravíce jemu, že by chtěli nětco dovésti, jenž by bylo k velikému užitku království aragonskému. Ale v ničemž nejsú uslyšáni. Tehdy poradivše se i jeli sú po moři k králi Ferdinandovi, králi hispánskému, a k králové Alžbětě, malžence jeho. A vypravivše před ním své nedostatky, žádali jeho, aby je stravú na korábiech opatřil, že nětco užitečného jemu i království hispánskému dovedú. Tehdy z vnuknutie pána všemohúcieho král Ferdinandus pomohl jim dostatečně stravú a dal jim hojnost lidu zbrojného na koráby. Tehdy oni, vsedavše na koráby, i jeli sú zase po moři tam, kdežto jejich starší bieše umřel. A nalezli země veliké a lidí bez čísla v nich. O tom lidu a o mraviech jich maršálek krále hispánského, kterýž jest byl od krále k nim poslán, takto píše:

Alberykus Vespucius Vavřinci Petrovi de Mediciscizojazyčný text pozdravenie. Již v minulých dnech psalť sem dosti široce o navrácení svém z nových zemí, kteréžto hodně mají nazvány býti Novým světem, nebo ani od Ptolomea, ani od jiného kterého starého mudrce jest o nich taková řeč ani památka učiněna. Ale zklamáni jsú všichni při svém domnění, neb sú všichni pravili a psali, že již tam žádné země ani světa viece není. Protož o našem vyjetí do těch zemí a o mraviech těch lidí tutoť chci psáti. Prosím, čti s pilností.

Léta božieho tisícieho CCCCCI. vyjeli jsme z země hispánské dne XIIII. měsíce máje se třími koráby,