Protož, tieže li kto, byla li kdy která z ženského národa, ješto by byla to tak veliké svítězenie učinila, nikda nenalezena ve všem Starém zákoně až do těchto časóv, v nichžto Maria, Matka božie, na svět se narodila, ješto s nebes na zemi boha svú pokorú přitáhla, pod svú podnož diábla potlačivši, mocně jeho hlavu ztroskotala, a tak všem hřiešným obráncí dána. Toť jest ta královna narozená, o níž anjelé v nebesiech zpievají, patriarchy viděnie rozličná mievali, světí proroci prorokovali, o níž také evanjelistové v Novém zákoně ve Čtení psali, apoštolé kázali. Toť jest ten keř hořící Mojžiešóv, jenž hoře neshořieše. Takež tato dievka Duchem svatým zajžená všie milosti plna bieše, v své svatosti všady hořieše, svú milostí všecky hřiešné těšieše. Ta milost v ní se trojieše, neb svú duši beze všeho hřiechu chováše, bližnieho jako se milováše, a pána boha nade všecko. Toť jest zlaté vědro, v němžto manna, nebeský chléb schován bieše. Takež tato dievka osudie zlaté bieše, anjelskú v sobě mannu nesla, jížto všecky hřiešné krmí, pracné lidi v bohu sílí. Toť jest ten prut Áronóv, jenžto nad přirozený běh druhý den ovoce dal.

Takež panna Maria bez člověčie pomoci nad přirozený běh porodila nám svaté ovoce, Jezu Krista, jenžto jest pokrm rozkošný anjelóm i lidem. Nebo jakožto slunečný paprslek skrze stklo procházie, stkla nic neuražuje, takež náš Spasitel v její život svatý vstúpiv, se narodil bez jejie čistoty rušenie. Toť jest jisté Gedeonovo znamenie, vlny rúno rosú skropené, skrze něžto měl poznánie, měl li mieti nad nepřátely svítězenie. Takež tato panna svatá svatým Duchem skropená světu na útěchu dána, jisté nám dala znamenie, ktož chce mocně svítěziti a hřiechóm se silně brániti, ten skrze ni nad svými nepřátely, diábly, svítězí a bude mieti milost boží. Toť jest krále Davidóv kmen přesvatý, od něhožto pošel květ převonný, boha Otce syn jediný. O němž Izaiáš prorok praví: „Vyjde prut z kořene Jesse, z něhožto kořene květ vyjde.“ Ten prut dnešní den světu znikl, od něhožto květ pošel, všeho světa Spasitel. Toť sú ta vrata drahá, Ezechielem prorokem viděná, k východu slunce obrácená, o nichž takto píše: „Viděl sem vrata u božieho domu zavřená. Tu promluvil anjel ke mně: Ta vrata, ješto vidíš, nebudú odevřiena a člověk nepójde skrze ně, budú na věky zavřiena.“ Ó, divné proroctvie, Ezechieli, tvé viděnie však jest divnějšie tvého proroctvie naplněnie.