je všecky, ano jako jiná hovada unečištění a v svých vejvratcích přeohyzdně zkáleni a zpotvoření, jeden na lavici, druhý na stole, třetí pod lavicí a dva prostřed světnice znak leželi, až se na ně těžko bylo dívati. Čehož se ta žena velice ulekla a přistoupivši k svému muži nim hejbala, domnívajíc se, že spí, i domlouvala, že tu jako jiné svině v kališti a v blátě leží, nebojíce se Boha ani žádného. A vidouc, že všickni pomřeli, vyšla ven z domu a dala se u veliký křik a pláč. Tu lidé slyšíc takový křik a naříkání, množství veliké se jich zběhlo a tu patřili na těch pět mrzutých ožralcův, v jaké veliké nečistotě a v smradu nesnesitedlném ošklivě leželi a zdušení byli, nad tím se velice zhrozili a ulekli, hrdla jejích polámání byly, až chřestěly a krev z ních usty, nosem i ušima se lila. Když pak ta jejích těla zase očištěna a zmyta byla, na máry vložení, na rynk vynesení a tu do třetího dne (neb zimního času bylo) před očima lidem k divadlu zanechali, aby jeden každý, patříc na ně, takové Boha prázdnosti a mrzutého ožralství se varoval a podobného hrozného trestání od Pána Boha ujíti sobě vinšoval.

Jeremi. 25. kap.: Toto praví Pán Bůh zástupův, pán izrahelský: Píte a opojte se, vyvraťte a padejte, aniž vstávejte od tváři meče, kterýž já pošli mezi vás.

Johel. I. Kap.: Plačte a kvělte všickni, kteříž pijete víno a mest, neb jest odjato od ust vaších.

24.

V Švejcařích, v městě svatého Havla tak řečeném, 31. dne měsíce maí, léta 1556 v jisté pravdě se stalo, že jeden tovaryš řemesla koželuzského, šedši na víno s jinými sobě rovnými, opil se velice, z toho potom hanebně lál, sakramentoval, jakž takových lehkomyslných obyčej jest, a nenutíc ho k tomu žádný, sám se klel a vysoce častokrát zaříkal, že půjde-li nazajtří k svému mistru na dílo, aby mu čert hlavu strhl. Nazajtří, vyspavši se z ožralství, pamatoval dobře na svou Boha prázdnou řeč a své klení,