k svému [80r]číslo strany rukopisubohu rozpoměň sě,

otvoř mu své milosrdie,

jenž tobú, hřiešným, nehirdie,

[345] přišed k tobě s vítězenstvím,

chce býti s tvým člověčenstvím.

Třetie slúží věrně, zračně,

nám všěm hřiešným nerozpačně;

mluví vždy za našě viny,

[350] jich moc mámy pro zlé činy,

jakž dobrý řěčník, kterého

vypraví jej z všěch vin jeho,

tak přěd svým otcem zproščuje

vin, za kohož usiluje.

[355] Poznamenaj každý na to,

přězřě smyslem hi měj za to,

kdy by který člověk v cěstě

byl jat při zlodějstv́u, zvěstě

i vsazen prosrěd želářě,

[360] jenž by čekal[m]čekal] cziekal vždy rychtářě,

kdy by mu kázal ven jíti

a v smrt úsilnú podjíti,

blázn by byl, řěčníka nedobyl,

skirzěňž by té zlé smirti zbyl,

[365] jenž by jej řěčú své múdrosti

přivedl k králově milosti.

To sě na ny na všě chýlí,

v ňemžto ste nás mnohý milý,

když smirtelný hřiech na tobě,

[370] inhed zlodějstvo při tobě,

jímž své hřiešné tělo vzrudíš

a dušu na smirt otsúdíš.

Juž, člověče, toho chvíle,

by dobyl řěčníka včile:

[375] Ježúšě, syna božieho,

a milostné matky jeho.

O tom svatý Bernart čistě

vypravuje nám na svém listě:

„Ó, člověče, bezpeč jíti

[380] móžeš přěd bóh přijíti.“

Když pro tě matka synu svému

pirsi pokáže milému

a syn otcu kirvavé rány,

jež mu pro ny, hřiešné, dány,

[385] otec z nebes, bóh vysoký,

bez otklada času roky

nad každým sě hned smiluje,

zaňž syn s matkú usiluje.

Třetie na Ježúšě svého

[390] jako na mistra dobrého

slušie sirdečně hlédati,

ktož chce jej právě poznati,

o ňemž nám svědčí Jan svatý,

jenšto slove Ustozlatý:

[395] „Jeden jest náš mistr nebeský,

jemuž slúží sbor anjelský.“

Toť jest mistr plný milosti,

jenž ny učí svéj múdrosti

v rozličném v svém svatém čtení

[400] hi na kázaních pravení.

Té múdrosti následujte,

svými sirdci ju milujte;

skirzě ňuž móžem dojíti

tu, kdež věčně s bohem býti.

[405] Amen.