Modlidbu svou vzkazuji, vysoce osvícený kníže pane, pane z Boží milosti arcibiskupe pražský, pane otče mně v Pánu Bohu milý, zdraví dobré, při něm jiné všeckno prospěšné, šťastné a prodloužené panování Vaší knížecí Milosti s svými nehodnými modlidbami na všemohoucím Pánu Bohu žádati nepřestávám.

Jakož Vaše knížecí Milost psaní mně činiti ráčí, jehož datum 15. Novembercizojazyčný text z strany sirotka a mateře jejího po Kryštofovi, zedníkovi, poddaným klášterským, pozůstalého, z něho jsem též z spisu Jakuba Drechslera, na místě jejich k Vaší knížecí Milosti učiněného, vyrozuměla, kdež Vaše knížecí Milost na mě nemalou, ale velikou stížnost vede, že bych statek pozůstalý po neboštíkovi Kryštofovi, poddaným klášterským, též dobytek i jiné všeckno, pobrati měla bez všelijaké příčiny. V kterémžto psaní Vaší knížecí Milosti poroučeti ráčí, aby to skrze mě k místnému konci přivedeno bylo. I mohu Vaší knížecí Milosti oznámiti, že on z svrchu dotčený nebožtík Kryštof, zedník, poddaný klášterský, jsouc již v letech, majíc pořádnou a poctivou manželku, též na sobě ouřad konšelský, tak se nenáležitě a nepoctivě s čeledínem[14]označuje ženu, děvečku svým, kterážto matka toho sirotka jest, choval. I potom, po smrti manželky jeho, nepominul s ní toho zlého skutku páchati, o čemž dobří lidé dobrou vědomost mají, a tak, že jestli skrze svý zlé chování v nemalou, ale velikou pokutu upadl, majíce jakž na hrdle,