Zásady transkripce
Sada listů abatyše Voršily Tachovské z Tachova z let 1601–1609 je uložena v Národním archivu České republiky v Praze pod signaturou APA I C 121/5H, inv. č. 3505.
V prvním dopise z roku 1601 je Voršila podepsána jako vikářka, ale ani ne o rok později se Voršila podepisuje jako abatyše kláštera tejneckého. Lze tedy předpokládat, že v průběhu let 1601–1602 došlo k sesazení Kateřiny z Kladna (či k jejímu úmrtí) a následnému zvolení Voršily Tachovské z Tachova abatyší.
Samotné listy se dochovaly bez většího poškození. Výjimku tvoří pátý list, který je při pravém okraji zastřižený, což místy znesnadňuje čtení.
Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen, titulatur a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou. Veškerá aspirace, která je v listech zachycena, je při transkripci odstraňována. Vlastní jména jsou ponechána v původní podobě a to i v případě, že se objevují v několika listech v různých podobách, jako je tomu např. u antroponyma Gothard, které je ve druhém listě psáno v podobě Gothardovi II'1v, ale ve třetím dopise se soustavně používá v podobě Kothart III'1r.
Interpunkce a členění textu se drží spíše pauzových principů. Jednotlivé listy prostřednictvím spacie oddělují části dopisu – úvod, jádro, závěr. Pouze v pátém listu je úvod a jádro dopisu odděleno odstavcem.
V textu je použito několik zkratek, které zkracují konec slova, koncovka je nadepsána v meziřádkovém prostoru (mioti I'1r, ste II'1r, so III'1r). V listech se vyskytují i zkratky WKM I'1r, I'1r či GMK II'1r, které zkracují spojení Vaší/Jeho královské Milosti. Někdy se v textu vyskytují zkratky u letopočtu, kde jsou první dvě čísla nahrazena latinským etc. a písař vypisuje jen desetiletí. Stejná zkratka bývá použita u dlouhých úvodních formulí (notulí). Další latinská zkratka je použita u datace, kdy je místo českého dáno napsána zkratka Dath. ve významu latinského datum.
V dopisech je místo dativní předložky k použito ch, pokud následuje slovo, které začíná hláskou k (ch klášteru III'1r, VI'1v, ch knězi VI'1r). Lze to považovat za důkaz toho, že dopisy byly diktovány, jelikož k záměně ch za k může docházet právě z fonetických příčin (disimilace způsobu artikulace). Výjimkou je spojení k knížecí VI'1r, kde je zachována předložka k. Vzhledem k tomu, že tato záměna je dochována jen ve čtyřech výskytech, v transkripci je bez poznámky přepsaná náležitá dativní předložka k.