Modlidbu svú poníženú vzkazuji, vysoce nejdůstojnější a osvícené kníže, z Boží milosti pane, pane arcibiskupe pražský, pane otče duchovní, mně v Pánu Bohu milostivě a laskavě příznivý, Vaší knížecí Milosti od všemohoucího věčného Pána Boha dlouhověkého zdraví a svatého požehnání za mnohá léta žádám.

Nemohla sem pominouti, abych Vaší knížecí Milosti tohoto kratičkého psaní učiniti a jak své věci při záduších, jak v městečku Tejnci, tak ve vsi Pozdni řídím, toho Vaší knížecí Milosti správy učiniti neměla. Kderak sousedé tejnečtí již nejednou souce ode mne napomenuti, aby k knězi Václavovi k spovědi šli, ještě až dosavad jich k tomu přivésti nemohu, nýbrž toho žádají, aby knězem konzistorským se řídili, při tom abych jich zanechala. Já sem jim dala za vodpověd, poněvadž já mám od Vaší knížecí Milosti jistě o tom poručení, aby oni se knězem Václavem, kterýž od Vaší knížecí Milosti jim k posluhování nařízen jest, řídili, že já k tomu povoliti nijak nemohu. Jim sem na Vaši knížecí Milost zakázala, aby sobě při Vaší knížecí Milosti jednali, a na to sem myslila, abych jistý osoby nejpřednější, které proti tomu nejodpornější sou, k Vaší knížecí Milosti vypravila. A před tím k Vaší knížecí Milosti psaní odeslala, a kdyby tam k knížecí Milosti přišli, abyste je ráčili vězením poručiti opatřiti a z něho jináč aby nebyli puštěni, pokudž by se k svaté spovědi ihned s téhož vězení jíti nesvolili, kdež by jim od Vaší knížecí Milosti ukázáno bylo.

Dále při vůli a uvážení Vaší knížecí Milosti toho pozůstavuji, a jak bych se dále ve všech těchto příčinách chovati měla, za[m]za] zaa znamení žádám, dle toho také