[III'1v]číslo strany rukopisuuvésti. Což potom mi[h]mi] mnij na cedulce za odpověd dali, že oni vo takového kněze nestojí a jeho že trpěti nechtí, nežli že při jaké víře sou prvé byli, že při ní až do smrti zůstanou. A týž rychtář, kerýž ke mně od nich chodil, nejsa tomu na odpor, ten mi vskázal, že sou se všickni na tom smejšlí[i]smejšlí] smejſlij, že tomu nijak místa dáti, abych jim kněze pod jednou voziti a nařizovati do téhož chrámu jměla, nechtějí. A to mi voznámili a skázali, nechci-li s posměchem a hanbou zase od nich jeti, abych raději doma zůstala, a že slaviti nebudou a zvoniti nedopustí. Což tak zůstalo a s tý pouti sešlo. A tak v tom ve všem Vaší knížecí Milosti se k ochraně poroučejíce, jak bych se dáleji chovati jměla, za naučení žádám. S tím milost Boží rač bejti se všemi na ní.

Datum v klášteře tejneckém v středu po svatým Janu Křtiteli božím léta 1602[4]26. června 1602.

Za Vaší knížecí Milost na modlidbách trvající

Voršila Tachovská, abatyše kláštera tejneckého

[III'2v]číslo strany rukopisu