Třetí artikul jest tento, oč Vaši knížecí Milost zaneprázdňuji, jest tento. Ta Dorota, keráž taky z řádu vystoupila, nikdá by byla toho neučinila, kdyby od týž panny abatyše těžkosti a trápení neměla. Ba i vězením sme byly sužovány, s poddanejmi se na nás na kůr, když sme horascizojazyčný text říkaly, přivedla, a tak nám činila a mnoho dní u vězení nás držela. Dvě panny, kerýž sme měly obláčeti, nechtěla k tomu dovoliti, ale kázala je rychtáři ven s kláštera nenáležitě vyvésti.

Čtvrtý, jakž touž Dorotu vyhnala, tak hned Lidmilu, tuto sestru mou, sobě zavzala a žádnýho pokoje jí nedala. Až ji taky, smutnou dívku, vyhnala, která by snad toho nikdá neučinila, kdyby jí nebylo. Ale z velikýho trápení to musila učiniti, a tak dokonce k něčemu dobrýmu nikdá nebyla příčinou, jak živa jest.

Pátý, neničko rovně ta se mnou myslí učiniti, jak jest jinejm učinila a rovně vším spůsobem počíná mi tak činiti, jak předešlým činila, kerýž odešly, než z Boží pomocí, že jí v tom silně odpírám. A od toho času, jak Vaše knížecí Milost ráčila pana probošta a pana děkana s panem provinciálem sem k nám poslati a mě ustanoviti za nehodnou služebnici vikářiskú a přikázáno jest jí, aby beze mne nic nečinila. To přikázání od Vaší knížecí Milosti zavrhla. V ničemž Vaší knížecí Milosti neposlechla a se mnou nic se dokonce nespravuje. A čeho se jí nedostává, tehdá na mne dotírá, abych jí to zjednala. Zvláště co se vobilí dotýče, vždyckny naříkala, že žita nemáme na chlíb, přece chtěla, abych se zadlužila. A já sem se dostatečně dala na to ptáti, jestli bychom měly ňáký stohy, což i sem se doptala, jeden při klášteře a druhý při dvoře. Doptavši se toho, v tom sem se jí ohlásila,