uvésti. Což potom mi na cedulce za odpověd dali, že oni vo takového kněze nestojí a jeho že trpěti nechtí, nežli že při jaké víře sou prvé byli, že při ní až do smrti zůstanou. A týž rychtář, kerýž ke mně od nich chodil, nejsa tomu na odpor, ten mi vskázal, že sou se všickni na tom smejšlí, že tomu nijak místa dáti, abych jim kněze pod jednou voziti a nařizovati do téhož chrámu jměla, nechtějí. A to mi voznámili a skázali, nechci-li s posměchem a hanbou zase od nich jeti, abych raději doma zůstala, a že slaviti nebudou a zvoniti nedopustí. Což tak zůstalo a s tý pouti sešlo. A tak v tom ve všem Vaší knížecí Milosti se k ochraně poroučejíce, jak bych se dáleji chovati jměla, za naučení žádám. S tím milost Boží rač bejti se všemi na ní.
Datum v klášteře tejneckém v středu po svatým Janu Křtiteli božím léta 1602.
Za Vaší knížecí Milost na modlidbách trvající
Voršila Tachovská, abatyše kláštera tejneckého
Nejdůstojnějšímu a osvícenému knížeti pánu, panu Zbyňkovi Berkovi z Dubé, z Lipého, z Boží milosti arcibiskupu pražskému, svaté apoštolské stolice lekátu a Jeho Milosti císařské radě a nejvyššímu mistru křižovníkuov s červenou hvězdou v Čechách, Moravě, Sleště a Polště, panu otci duchovnímu, mně v Pánu Bohu laskavému, Jeho Milosti.
