O lišcě a o čbánu

Liška jednú běhajíci,

jiesti sobě hledajíci

uběže do jedněch pústek,

ano v nich jediný chrústek.

[5] Vecě: „Pověz mi to, chrúste,

čie jsú toto chyšě pusté?“

On jiej tako otpovědě

řka: „Jázť sám nevědě,

teprv sem jedno přišel sěm,

[10] nejmám nice činiti s tiem.“

Liška [130v]číslo strany rukopisupočě sě točiti,

by mohla co uhoniti,

točivši sě sěmo i tam,

i uběže k pustým kamnám,

[15] a když sě v niestěji vtoči,

inhed v kamnách čbána zoči.

Vecě: „Dobrý večer, čbáne,

kak sě jmáš, mój milý pane?“

Čbán lišcě nice nevecě

[20] a ona, vzemši jej na plece,

potěšči sě s ním ven z pústek.

Tu ji potka onen chrústek,

vecě: „Liška, co to neseš,

že nohami jedva pleteš?“

[25] Ona vecě: „Nesu čbána,

mého milostného pána.“

Zdáše sě jiej nésti těžek,

vznesši jej na jeden břiežek,

i pusti jej dolóv opak,

[30] řkúc: „Jázť tobě učini tak.“

Vecě: „Pójdiž dolóv, čbáne,

těžek s mi nésti, mój pane!“

Čbán sě dolóv s hory pokoti,

liška sě po ňem běžiec upoti.

[35] Vecě: [131r]číslo strany rukopisu„Čbáne, proč běžíš prudcě?

Přěsadíš mi skoro srdce.“

A když čbán na rovni bieše,

viec sě kotiti nemožieše,

vecě liška: „Kde jdeš, čbáne?

[40] Zdali s ustal, milý pane?

Pakli nechceš se mnú jíti,

jáz chci tobě učiniti,

že pójdeš se mnú bezděky,

kdež sě nevrátíš na věky.“

[45] Přivázavši čbán k uocasu

vecě: „Jáz tě tam donesu,

budeš úpiti na své hoře,

plavajě jako prosěd mořě.“

A když přiběže k studnici,

[50] běda lišcě hubenici!

Mnieše oklamajíc čbána,

naliť sě oblúdi sama.

Vecě: „Čbáne, ké sě modlíš,

zlého s úmysle, že tiem dlíš.“

[55] Ona nic nepomeškavši,

čbán k ocasu přivázavši,

vzleze vzhóru na ohlubnici

i pusti čbána v studnici;

vecě: „Když sě nechceš modliti,

[60] jáz tě musím utopiti.“

Čbán počě svrchu plavati,

počě liška naň volati

řkúc: „Čbáne, brizo viz o sobě,

jižť jest velmi zle o tobě;

[65] raźuť, pokoř mi sě jedinú

a otpustímť vši tvú vinu.“

Čbánu lzě mluviti nebieše,

nebo z hlíny slepen bieše.

Tehdy sě liška rozhněvavši,

[70] čbána u vodu vrazivši,

vecě: „Jižť sem dosti hověla tobě,

co s uhonil, jměj to sobě.“

Čbán sě počě zalévati,

vody sě veň nalévati,

[75] lišky k sobě potáhati.

Liška sě počě ottáhati.

Vecě liška: „Ne tak, čbáne,

jázť špíleji, milý pane!“

Tehdy čbán počě bobtati,

[80] vody sě veň nalévati,

hlúbe sě pohřižěvati;

liška počě vždy volati

řkúc: „Běda, co mi sě chce státi?“

Vecě: „Milý čbáne, otpusť mi to

[85] a jáz tobě slibuji to,

žeť nechci tobě škoditi.

Rač mě, nebožku, živiti!“

Ona toho řéci netaže,

až ji čbán k sobě přitaže.

[90] Ona sě v studnici vrže,

inhed ji čbán na dno vtrže,

tu jiej neda viec vzniknúti,

musi bezděky utonúti.

Tak sě liška přěmúdřila,

[95] svój život marně ztratila,

ot čbána z hlíny slepeného

zbyla liška života svého.