Počínají se knihy Piesní Šalomúnových
Kapitola I.
Ct1,1 Polib mě políbením úst svých, nebo lepšie sú prsi tvé nežli víno, Ct1,2 vonnějšie nežli masti najlepšie. Olej vylitý jméno tvé, a protož mladice milovaly sú tě. Ct1,3 Táhniž mě po sobě a[1]a] navíc oproti lat. poběhnem do vuoně mastí tvých. Uvedl jest mě král v pokoje své tajné, veseliti se budem a radovati v tobě, pomniec na prsi tvé nad víno. Praví milují tě. Ct1,4 (Hlas synagogy:) Černáť sem, ale výtečná, dcery jeruzalémské, jako stánkové Cedar, jako kuože Šalomúnova. Ct1,5 Nehleďte na to, žeť sem smědá, nebo vohořala sem od slunce. Synové matky mé bojovali sú proti mně, postavili sú mě strážnú na vinnicech, vinnice své neostřiehala sem. Ct1,6 (Hlas cierkve k Kristovi:) Ukaž mi, jehož miluje duše má, kde paseš, kde otpočíváš o poledni, ať se túlati nepočnu po stádech tovařišóv tvých. Ct1,7 (Hlas Kristóv k cierkvi:) Neznáš li sebe, ó najkrašie mezi ženami, vyjdi a jdi po šlépějích stád tvých a pas kozly své podlé stánkóv pastýřuov. Ct1,8 Jezdcóm mým u voziech faraonových přirovnal sem tě, přietelkyně má. Ct1,9 Převelmi[2]Převelmi] navíc oproti lat. krásné sú jahódky lící tvých[3]tvých] navíc oproti lat., + tuorum var. jako hrdličky, hrdlo tvé jako zápony. Ct1,10 (Hlas přátel:) Sponky zlaté uděláme tobě, proražované střiebrem. Ct1,11 (Hlas cierkve o Kristovi:) Když bieše král v pokoji svém, kořenie jménem nardus[4]kořenie jménem nardus] nardus mea lat. vydalo jest vuoni svú. Ct1,12 Snopček myrry milý muoj jestiť[5]jestiť] navíc oproti lat. mně, mezi prsy mými přebývati bude. Ct1,13 Hrozen cyprský muoj milý mně na vinnicech engadských. Ct1,14 (Hlas Kristuov:) Aj, ty krásná si, přietelkyně má, aj, ty krásná[6]krásná] + es lat., nemá var., oči tvé jako holubičky! Ct1,15 (Hlas cierkve:) Aj, ty krásný si, zmilelý muoj, a výtečný! Ložce naše stkvúcie[7]stkvúcie] floridus lat., Ct1,16 krokve domuov našich jsúť[8]jsúť] navíc oproti lat. cedrové, opaženie naše cypřišové.
Kapitola II.
Ct2,1 (Hlas Kristuov:) Já květ polní a lilium údolnie. Ct2,2 Jako lilium mezi trním, taktě přietelkyně má mezi dcera[b]označení sloupcemi. Ct2,3 (Hlas cierkve:) Jako jabloň mezi dřievím lesním, tak milý muoj mezi syny. Pod stienem toho, kteréhož sem žádala, seděla sem a ovotce jeho sladké jest ustóm mým. Ct2,4 Uvedl je mě král do pokoje vinného, zřiedil ve mně lásku. Ct2,5 Otýkajte mě kvietím a[9]a] navíc oproti lat., + et var. vosypte mě jablky, nebo pro milost nedužím. Ct2,6 Ruka jeho levá pod hlavú mú a pravice jeho obejmeť mě. Ct2,7 (Hlas Kristuov:) Zavazuji vás, dcery jeruzalémské, skrze srny a jeleny polnie, abyšte nebudily ani procítiti kázaly milé mé[10]mé] navíc oproti lat., + meam var., dokavadž sama chtieti bude. Ct2,8 (Hlas cierkve:) Hlas milého mého! Aj, tento béře se, skáče po horách, přeskakuje pahrbky. Ct2,9 Podobný mój milý k srně a k kolúchovi jeleniemu. Aj, on toť stojí za stěnú naší, hledě skrze okna, vyhlédaje skrze mřieže. Ct2,10 Aj, milý muoj mluví ke mně: „Vstaň a[11]a] navíc oproti lat. pospěš, přietelkyně má, holubičko má, krásná má, a poď, Ct2,11 nebo jižtě zima pominula, příval pominul a odšel, Ct2,12 kvietie okázalo se v zemi našie, čas obřezovánie vinnic přišel je, hlas hrdličky slyšán jest v zemi našie, Ct2,13 fík vydal prvnie ovoce své, vinnice rozkvetlé vuoni[12]vuoni] + suum lat., nemá var. vydaly sú. (Hlas Kristuov:) Vstaniž, přietelkyně má, výtečná má, a poď! Ct2,14 Holubičko má, v rozsedlinách skalných a[13]a] navíc oproti lat., + et var. v děrách ohrady, okaž mi obličej svuoj, ať zní hlas tvuoj v uších mých, hlas zajisté tvój milý a tvář tvá krásná.“ Ct2,15 (Hlas proti kacieřstvím:) Zlapajte sobě[14]sobě] nobis lat. lišky malé, ješto kazie vinnice, nebo vinnice naše rozkvetla. Ct2,16 (Hlas cierkve:) Milý mój mně a já jemu, kterýž pase se mezi lilium, Ct2,17 dokovadž se den výší a nenachýlé se stienové. Navrať se a[15]a] navíc oproti lat. budiž podobný, milý mój, srně a mladému jelénku [na horách Betel]text doplněný editorem[16]na horách Betel] super montes Bether lat.!
Kapitola III.
Ct3,1 (Hlas cierkve vyvolené z pohanuov:) Na ložci mém přes noci hledala sem toho, kteréhož miluje duše má; hledala sem ho, a nenalezla. Ct3,2 Vstanu a obejdu město, po rynciech a po ulicech hledati budu, jehož miluje duše má; hledala sem ho, a nenalezla. Ct3,3 Nalezli mě ponocní, kteříž ostřiehají města. (Cierkev
