[251r]číslo strany rukopisumne malý hrob osáhl. Mál byl mi svět, pod nebe sem od noha nesen. Již s najnižšími pekla mrzkého dotýkám. Mne moře čilo ve stkle hlubokosti, když sem pokúšel, již korba krátká mne nadutého a křehkého zavřela. Proč, člověče, jenž mřeš, žádáš povýšen býti? Čím viece dobudeš, viece držeti žádáš. Všecky věci minú, hyne také rozkošný živótek. Čím výše se pozdvihneš, najníže spadneš. Patř na mě biedného, jemuž jsú všickni přáli. Již korba súžila mne v úzkém hrobě. Kto jsem a jaký? Ktož slyšíš, již vieš.

Aj, teď máš druhého krále velikého, jenž marnost na svém životě aspoň skrze něj se ukazuje. Protož znamenaje, že vše jest marnost nad marnosti, což pod sluncem jest, nežádaj zbožie a v světě [251v]číslo strany rukopisupovýšenie, neb die svatý Isodor: Vysokost v světě jest velikost hřiechóv. U většiem stavu bez pochyby jest větčie muka, neb mocný mocné muky bude trpěti. Patř a viz, kde sú ciesaři, králové, kniežata mocná, bohatci velicí velmi; všickni jako stien zahynuli sú a jako sen z paměti pominuli. To váže, také važ krátkost života, jako vážil jest svatý Job řka: Člověk, urodě se z ženy, krátký čas živ jsa, naplní se mnohými psotami, jenž jako květ vzniká a potřěn bývá a pomíjie jako stien.[10]Job 14,1–2 A svatý Jakub die: Který jest život náš? Jako pára neb dým, jenž na malý se čas okáže.[11]Ja 4,15 Ó poněvadž tak jest život náš zde krátký a biedný a všecko marnost, což tehdy stojíme o zbožie aneb ci[252r]číslo strany rukopisuzích věcí žádáme, neřádně čakajíce na se na každú hodinu smrti?

Protož když staří Římané měli sú obyčej, že když sú ciesaře, kterého korunovali, v tu dobu kamenie tesané před ciesaře přinesli řkúce: Z kterého kamene tvé ciesařstvie hrob mieti chce? A musil jest on ihned voliti, takže v ten den, v kterýž jest korunován, jest jemu hrob dělán proto, aby ho pýcha marná nepozdvihla. Aj teď slyšíš druhú pomoc pro žádosti zlé, aby marnost znamenaje, neupadl v žádost marnú, věda, že nikdy nemají pokoje ti, jenž se v zemské věci pletú. Neb zbožie nikdy aneb nebrzo bývá bez hřiechu dobyto a velmi jest řiedké, aby bohatí rádi umřeli, neb nižádný nemuož mieti spolkem i slávy