Nejjasnější a nejmilostivější králi a pane, pane náš nejmilostivější, v Pánu Bohu[t]Bohu] Buohu. Já, chudá a poníženě poddaná, i [se]text doplněný editorem svým konventem na Vaší Milosti vznáším, kterak předešlí[u]předešlí] przeſſli, držitelé Pátku, z milosrdnýho skutku dopřáli sou nadati lán dědiny od Hřivčic vsi na opravu fary vrbenský, tu, kdež dotčení páni držitelé Pátku pohřeb svůj měli a posavad mají, na jistý spůsob nač ten užitek z téhož lánu obrácen a kým opatrován býti má. Jakož pak pro vyrozumění toho přípis smlouvy, kteráž se stala mezi urozeným pánem, panem Janem Míčanem z Klinštejna etc.cizojazyčný text, z strany jedný, a mezi urozenou pannou, pannou Kateřinou z Říčan, abatyší kláštera tejneckého, z strany druhé, teď podávám. Na kteroužto smlouvu, i tak předešlé podle nadání, sou farářové na té faře u Vrbně užitek z toho lánu dědiny od Hřivčic tak nadaného k dotčené faře přijímavše, a každého roku k tomu kostelníci aby přihlídali, což by potřebí bylo na faře opraviti, spravedlivě faráři rozkázati mají, kterýž by byl, aby opravil a předešlí držitelé statku páteckého toho času, aby se tomu dosti dalo, dopomáhali. Až teď pan Jan Žatecký, sa Pátku v držení, dotčený lán dědiny z rukou a spravování od fary téhož záduší jest vyňal, kteréhož sou užívá, ješto vrchnost abatyše s konventem téhož kláštera kolatura zůstavena nad tím jest. Vaší královské Milosti pokorně pro Pána Boha[v]Boha] Buoha [s]text doplněný editorem svým chudým konventem prosím, že nás v tom milostivě opatřiti ráčíte, aby důchod z téhož lánu dědiny na opravu fary, kteráž v nemále spustla, jest vycházel. Panu Janovi Žateckému o tom poručení učiniti ráčíte, aby nám v to nevkračoval, a předešlému nadání, také smlouvě, aby se dosti dalo, a tu kdež náleží, vycházelo, ale nýbrž za to pokorně prosíme, že nám to Vaší Milosti královské mocí, jako pán dědičný král český, to stvrditi ráčíte, aby dotčený pan Jan i budoucí držitelé Pátku neb toho zboží páteckého, budúcně od toho chudého záduší ten lán odjímán nebyl a býti nemohl, aniž ta vrchnost odjata nebyla.

Také, milostivý králi, kostelníci téhož poddacího vrbenského od několiko let žádného řádného počtu sou nečinili z důchoduov a po nejednom napomenutí mém činiti zanedbávají. Za to pokorně prosím, že ráčíte psaním Vaší Milosti rozkázati pánuom týchž kostelníkuov, počty aby činili, a což by se našlo, jest to k záduší tomu náleželo, by mezi sebou některých kop peněz užívají, k svému užitku obracují, kterýžto kostelníky zejména Vaší královské Milosti a čí lidé sou, odsílám, při tom za milostivé opatření a dopomožení se vší pokorou a pro Boží[w]Boží] Buozi odplatu prosím.

Vaší královské Milosti,

já, chudá, poníženě poddaná,

Dorothea z Krumlova, abatyše s konventem kláštera tejneckého