Dorota z Krumlova [Dopisy, Panenský Týnec]
editor: Hejdová, Tereza
Národní archiv (Praha, Česko), sign. SM J 23/2, SM J 23/3, SM J 23/7, SM J 23/8, SM J 23/9, 1550–1553

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2015–2023

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Zásady transkripce

Sada listů abatyše Doroty z Krumlova z let 1550–1553 je uložena v Národním archivu České republiky v Praze. První dochovaný dopis je z 10. května 1550, ale jelikož je zřejmé, že řeší dlouhodobější problém, musela být Dorota ve funkci abatyše ještě před rokem 1550. Poslední dopis, který Dorota z Krumlova podepsala jako abatyše týneckého kláštera, je datován 11. srpna 1553. V této funkci ale musela působit ještě o jedenáct let později, neboť se dochovalo nařízení arcibiskupa z 24. dubna 1564, které ukládá abatyši Dorotě, aby potrestala Evu, jeptišku z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Zároveň toto nařízení lze vnímat jako doklad určitého propojení kláštera v Panenském Týnci s klášterem sv. Jiří v Praze.

Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen, oslovení a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou. Veškerá aspirace, která je v listech dochována, je při transkripci odstraňována.

I přes to, že se jedná o diktované listy, je rukopis relativně spolehlivý, objevilo se ale i několik písařských chyb: substantivum pokora je zapsáno bez o pokrau III'1v, jinde chybí celé slabiky zuwyti místo zůstaviti VII'1v, przesſſli jako předešlí VI'1r. Objevuje se i záměna sykavek, místo z je zaspáno ž ziaduſſij místo záduší V'1v, (v) zemi je zapsáno v podobě ziemi VII'1v. V listu VII dochází opakovaně k chybnému zápsání osobního zájmena já – mnie místo VII'1r. Někdy je vynechaná předložka či zvratné zájmeno – v Vrbně je zapsáno jen Wrbnie VI'1v, s svým je uvedeno jako swym V'1r. Chybně je napsáno slovo témuž jako temuoż IV'1v. U substantiva mateř je chybně naznačená koncovka matē II'1v. Slovo bych je zapsáno v jiné osobě by I'1r. Jinde je špatné písmeno, což nemusí být chyba, která vznikla při psaní, ale může se jednat o přeslechnutí při diktátu. V listech se objevuje záměna kvality vokálů, kdy je y zaměněno za e svým psáno jako swem II'1r, mem místo mým II'1r, či u za o, vyrozumění je zapsáno jako wyrozomenij V'1r. Záměna o s uo není častá, ale v rukopisu se vyskytuje u slova Bůh, akuzativní tvar je zapsán Buozij V'1v místo Boží, buozſke VIII'1r místo božské. Objevuje se i jasný důkaz toho, že písař po sobě text přečetl, a když v prvním listě vynechal ve slově svobodnej slabiku bo, připsal ji do meziřádkového prostoru ſwobodney I'1r.

Samotné listy se dochovaly bez většího poškození. Na prvním listu je archivářsky zakonzervovaná pečeť. Pozůstatky pečetního vosku jsou na listu sedmém a osmém. Na VIII'1r je otisknuto kulaté razítko s nápisem „ARCHIV MUSEA KRÁL. ČES.“ Na druhém listu se vyskytuje několik slov, která jsou podtržena obyčejnou tužkou, s největší pravděpodobností se jedná o pozdější zásah do textu. Na třetím a osmém listu jsou v němčině a češtině stručně shrnuty obsahy listů, což opět souvisí s pozdějším archivním zpracováním.

Interpunkce a členění textu se drží pauzových principů. Jednotlivé listy většinou prostřednictvím spacie oddělují části dopisu – úvod, jádro, závěr. Místy je pro oddělení použit odstavec (první a čtvrtý list, jiné dopisy kombinují použití odstavce a spacie).

V textu se běžně používají zkratky, které zkracují konec slova, koncovka je nadepsána nad řádek (waſſti II'1r, miti IV'1r, geo II'1r, takowyo II'1r, miloſrdnyo VI'1r, ſmlauy VI'1r, negednō VI'1r, panuō VI'1r). Pokud se v listu řeší finanční záležitosti, používá pro kopy latinskou zkratku ſs ve významu sexagena, tato zkratka je přepsána v české podobě kopa. Někdy se objevuje i zkratka pro míšeňské groše miſſ., zkratka g cziech IV'1v znamená grošů českých. Výjimečně se vyskytne zkratka uprostřed slova (Con̄n̄them VI'1r, Krūlowa VI'1r, pp̄ſky VI'1v). Slovo prosím je zkráceno pomocí tří písmen pſy VI'1r. Někdy text pracuje se zkratkami u letopočtu, kde jsou první dvě čísla nahrazena latinským etc. a písař vypisuje jen desetiletí. Stejná zkratka bývá použita u dlouhých notulí. Další latinská zkratka se vyskytuje u datace, kdy je napsána zkratka Dath. ve významu latinského datum.

logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).