Zásady transkripce
Sada listů abatyše Doroty z Krumlova z let 1550–1553 je uložena v Národním archivu České republiky v Praze. První dochovaný dopis je z 10. května 1550, ale jelikož je zřejmé, že řeší dlouhodobější problém, musela být Dorota ve funkci abatyše ještě před rokem 1550. Poslední dopis, který Dorota z Krumlova podepsala jako abatyše týneckého kláštera, je datován 11. srpna 1553. V této funkci ale musela působit ještě o jedenáct let později, neboť se dochovalo nařízení arcibiskupa z 24. dubna 1564, které ukládá abatyši Dorotě, aby potrestala Evu, jeptišku z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Zároveň toto nařízení lze vnímat jako doklad určitého propojení kláštera v Panenském Týnci s klášterem sv. Jiří v Praze.
Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen, oslovení a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou. Veškerá aspirace, která je v listech dochována, je při transkripci odstraňována.
I přes to, že se jedná o diktované listy, je rukopis relativně spolehlivý, objevilo se ale i několik písařských chyb: substantivum pokora je zapsáno bez o pokrau III'1v, jinde chybí celé slabiky zuwyti místo zůstaviti VII'1v, przesſſli jako předešlí VI'1r. Objevuje se i záměna sykavek, místo z je zaspáno ž ziaduſſij místo záduší V'1v, (v) zemi je zapsáno v podobě ziemi VII'1v. V listu VII dochází opakovaně k chybnému zápsání osobního zájmena já – mnie místo mě VII'1r. Někdy je vynechaná předložka či zvratné zájmeno – v Vrbně je zapsáno jen Wrbnie VI'1v, s svým je uvedeno jako swym V'1r. Chybně je napsáno slovo témuž jako temuoż IV'1v. U substantiva mateř je chybně naznačená koncovka matē II'1v. Slovo bych je zapsáno v jiné osobě by I'1r. Jinde je špatné písmeno, což nemusí být chyba, která vznikla při psaní, ale může se jednat o přeslechnutí při diktátu. V listech se objevuje záměna kvality vokálů, kdy je y zaměněno za e svým psáno jako swem II'1r, mem místo mým II'1r, či u za o, vyrozumění je zapsáno jako wyrozomenij V'1r. Záměna o s uo není častá, ale v rukopisu se vyskytuje u slova Bůh, akuzativní tvar je zapsán Buozij V'1v místo Boží, buozſke VIII'1r místo božské. Objevuje se i jasný důkaz toho, že písař po sobě text přečetl, a když v prvním listě vynechal ve slově svobodnej slabiku bo, připsal ji do meziřádkového prostoru ſwobodney I'1r.
Samotné listy se dochovaly bez většího poškození. Na prvním listu je archivářsky zakonzervovaná pečeť. Pozůstatky pečetního vosku jsou na listu sedmém a osmém. Na VIII'1r je otisknuto kulaté razítko s nápisem „ARCHIV MUSEA KRÁL. ČES.“ Na druhém listu se vyskytuje několik slov, která jsou podtržena obyčejnou tužkou, s největší pravděpodobností se jedná o pozdější zásah do textu. Na třetím a osmém listu jsou v němčině a češtině stručně shrnuty obsahy listů, což opět souvisí s pozdějším archivním zpracováním.
Interpunkce a členění textu se drží pauzových principů. Jednotlivé listy většinou prostřednictvím spacie oddělují části dopisu – úvod, jádro, závěr. Místy je pro oddělení použit odstavec (první a čtvrtý list, jiné dopisy kombinují použití odstavce a spacie).
V textu se běžně používají zkratky, které zkracují konec slova, koncovka je nadepsána nad řádek (waſſti II'1r, miti IV'1r, geo II'1r, takowyo II'1r, miloſrdnyo VI'1r, ſmlauy VI'1r, negednō VI'1r, panuō VI'1r). Pokud se v listu řeší finanční záležitosti, používá pro kopy latinskou zkratku ſs ve významu sexagena, tato zkratka je přepsána v české podobě kopa. Někdy se objevuje i zkratka pro míšeňské groše miſſ., zkratka g cziech IV'1v znamená grošů českých. Výjimečně se vyskytne zkratka uprostřed slova (Con̄n̄them VI'1r, Krūlowa VI'1r, pp̄ſky VI'1v). Slovo prosím je zkráceno pomocí tří písmen pſy VI'1r. Někdy text pracuje se zkratkami u letopočtu, kde jsou první dvě čísla nahrazena latinským etc. a písař vypisuje jen desetiletí. Stejná zkratka bývá použita u dlouhých notulí. Další latinská zkratka se vyskytuje u datace, kdy je napsána zkratka Dath. ve významu latinského datum.