[IV'2r]číslo strany rukopisupobrati. A to na potřeby a opravy téhož chudého městečka obraceli. Však aby taková milost
Vaší královské Milosti,
nábožná poddaná
Dorota z Krumlova, abatyše kláštera tejneckého, i všecken konvent téhož kláštera
[IV'2v]číslo strany rukopisu{panna abatyše tejnecká}meziřádkový přípisek soudobou rukou
Nejjasnější králi a pane, pane náš v Pánu Bohu[o]Bohu] Buohu nejmilostivější, já, chudá a poníženě poddaná, i [s]text doplněný editorem svým konventem na Vaši Milost královskú vznáším, kterak někdy předešlí držitelé Pátku z milosrdného skutku dopřáli sou nadati lán dědiny od Třivčic[14]Hřivčic vsi na opravu fary vrbenský, tu, kdež dotčení páni, držitelé Pátku, pohřeb svůj měli a posavad mají, na jistý spůsob nač ten užitek z téhož lánu obrácen a kým opatřován býti má. Jakož pak pro vyrozumění[p]vyrozumění] wyrozomenij toho přípis smlúvy, kteráž se stala mezi urozeným pánem, panem Janem Míčanem z Klinštejna, z strany jedný, a mezi urozenou pannou, pannou Kateřinú z Říčan, abatyší kláštera tejneckého, z strany druhé, teď podávám. Na kterúžto smlúvu i také předešlé podle nadání sou farářové na té faře u Vrbně, užitek z toho lánu dědiny od Hřivčic, tak nadaného k dotčené faře, přijímavše a každého roku k tomu kostelníci aby přihlídali, což by potřebí bylo na faře opraviti, spravedlivě faráři rozkázati majíc, který by byl, aby opravil. A předešlí držitelé statku páteckýho toho sou, aby se tomu dosti dalo, dopomáhali.
Až teď pan Jan Žatecký, sa Pátku v držení, dotčený lán z rukou a spravování od fary téhož záduší jest vyňal, kteréhož sám užívá. Ješto vrchnost abatyši s konventem téhož kláštera tejneckého kolatura zůstavena nad tím jest. Vaší Milosti nejjasnější králi a pane, pane náš nejmilostivější, Vaší Milosti královské pokorně a poníženě pro Pána Boha[q]Boha] Buoha [s]text doplněný editorem svým chudým konventem prosím, že nás v tom milostivě opatřiti ráčíte, aby od nás ta vrchnost při tom také důchod z téhož lánu dědiny na opravu fary, kteráž v nemále spustla, jest vycházel, odjato nebylo, a pánu Janovi Žateckému o tom, že poručení učiniti ráčíte, aby nám v to nevkračoval a předešlému nadání, také té smlouvě, aby se dosti dálo a tu, kdež náleží, vycházelo. Ale nýbrž Vaší Milosti královské za to pokorně a poníženě prosíme, že nám to Vaší Milosti královské mocí, jako pán dědičný, to stvrditi a obdarování Vaší Milosti královské dáti ráčíte, aby dotčený pan Jan i budoucí držitelé Pátku neb toho zboží páteckého, žádný nám v to sahati aniž toho odjímati nemohl.
