tu co ublížilo, chtěli mě pořadem práva z čeho vyniti, budú-li jí co křivá a což mi právem nalezeno bude, musím to podstúpiti a jí právu býti, protož Vašich Milostí pokorně nejvejš pro Pána Boha prosím s konventem svým, že nás již při tom zůstaviti ráčíte, neb pod takovými obmysly a radami jejími, kterýž takovým ženám neřádným nápomocni sou, nikdá byšte ani mi pokoje míti neráčili, a my nebožtíka Jíry, nevědúc sobě jaké rady dáti v takových trápeních, co máme činiti, než již se ku právu utéci musíme. Ano se nám sedláci v krunty naše věci z nich berú, jak se jim líbí, poddaní naši na křivý správy se z moci naší vytahují beze vší příčiny, ješto se snad toho v týto zemi málo komu přihodilo, ano se i na nás do kláštera dobývají, uhlí do slám kladú. Žel se tobě toho, všemohúcí Bože, že pro takovú neřádnú ženu takové těžkosti nésti musíme a záhuby svý s poddanými svými očekáváme. A což ona křivě žaluje, všemu chce, aby místo dáno bylo, a čemuž já odpor činím skrze suplikací i skrze jiný psaní, ani odpovědi časem dosáhnouti nemohu. Protož prosím, že mě při prvnějším psaní a rozkazu Jeho královské Milosti zůstaviti ráčíte.

Datum v neděli na den svatého Víta léta 1550.

Dorota z Krumlova, abatyše z kláštera tejneckého s konventem svým