nedržali“. Tehdy jest král řekl o tělu Božím a krvi: „Toť jest prvé bylo a ještěť má býti.“ I otázal se Pražan řka: „Když já přijedu do Čech, pustíte li mě do Prahy?“ Tehdy jsú řekli Pražané králi: „Nebudeš li chtieti branú vjeti, ale chcemeť zed za hony položiti, aby jel jako pán.“ Tehdy řekl jim král: „Vybeřtež všecky řetězy z ulic a neste Staroměští na Hrad svatého Vácslava a Novoměští na Vyšehrad.“ To sú Pražané učinili.

Tehdy toho léta papež kříž jest vydal na Čechy, že jsú kacieři, kdež tělo a krev Božie přijímají, a dal odpustky, ktož by takového Čecha zabil neb kterak kolivěk zahubil, že jest hřiechuov i muk prázden. I počali lidi bíti i rozličnú smrtí hubiti.

Tehdy povstal jeden Čech z řádu rytieřského velmi udatný, jednooký, jménem Žižka, z Boží milosti. I povstal zhuoru i táhl vojensky polem na ty, ktož jest nepřijímal těla Božieho a krve Boží pod obojí zpuosobú. Tohoť jest byl nepřítel a také jeho za kacieře jměl.

I tak se jest strana proti straně zazlila, kteráž strana přemohla, ta jest ukrutně bez milosti zamordovala neb zapálila neb rozličnú smrtí zahubila, leč koho sám Buoh ráčil zachovati, ten živ zuostal. A zvláště Němci Čechy hubili a Čechové Němce. A ta jest válka stála ukrutně 14 let. A Žižka i jiní Čechové vždy polem leželi v Čechách i v jiných zemiech, bojujíce o Boží zákon. Tehdy jsú pak dobyli Sazemina Oustí a odtud jsú dobyli Hradiště i osadili jsú hrad i horu i přezděli jsú městu Tábor. A Žižka jest táhl vojensky po zemi, hraduov a měst dobývaje. A časté bitvy s silnými nepřátely mieval, avšak jest nikdy pole neztratil.

A potom jest král Zigmund Uherský táhl do Čech z Uher na Vratislav. Tu jest kázal jednoho měštěnína pražského koňmi smýkati, a že se má též jiným Čechuom kacieřuom díti. Tehdy zvěděvše to Pražané, kdež byl jeden řetěz prvé, tu udělali dva a zavřeli se proti němu.