zimě vždy horké. Také sě na plný želudek nemoci. Ani také po lázni brzo jězte, nebo žaludek zvláště po lázni své přirozenie ztratí, proto hrubé věci požiti nemóž. Také sě v nových lázních nemyti, nebo sě od toho rozličná nemoc stává.

O třetiem také učí, aby sobě člověk neuškodil na hýbaní, ani mnoho chodil úsilně, ani jězdil, ani skákal, ani běhal přielišně, nebo také těžké běhánie mdlí duši a ven pudí. Také slušie skrovně pokojnu býti tak, aby v uobém člověk měl pravú smieru, aby ani sebú přieliš odpočíval, ani sebú náramně hýbal.

O čtvrtém, to jest o spání a o bdění, takto učí, aby vždy člověk včas lehl spáti, to jest, když mrkne, a vždy prvé usnutie na pravéj straně učiniti, potom, líbí li sě, móž sě na levú obrátiti. Také neroďte ve dne mnoho spáti, a najviece, kdyžto jest žaludek prázden, jako v mešnú hodinu, neb sě z toho stává studená nemoc. O tom mistr Ipokras praví: Sen jest jako smrt obecen a přirozen, aby v noci neběhal a dne nezameškal na jeho diele, točíš aby v noci spali a ve dne dělali. Také na chřebtě aby nikdy nespali, nebo od toho spánie bývá padúcie nemoc.

O pátém, to jest o měkosti a tvrdosti v životě, učí, aby sě člověk horkého povětřie choval, nebo pro veliký pot člověk bude měkek, také sě varovati veliké zimy, nebo svieže mokrost, a tudy mokrost žaludek tvrdí.

O šestém, to jest o veselí a o smutku, tako učí, by sě člověk choval přílišného veselé, nebo velikým veselím srdce sě otevře a duši vypustí. O tom praví mistr Galienus, že viděl, ano jeden smějě sě umřel. Také sě stává od velikého hněva nebo smutka, nebo smutek raní srdce a odtud sě nemoc stane. O tom praví mistr Avicena: Veliké sě radosti chovajte a smutka přes noc nikakéž při sobě neostaviti.

Toť jest těch šest věcí, na nichžť každého člověka zdravie leží všecko. To jest vybráno z knih z lékařských krátkými slovy. A ktož proti tomu mluví, ten nenie […]text doplněný editorem[5]na pravém okraji je touž rukou připsáno snad: „múdr“ ale klamař, nebo mluví proti mistrovi Ipokrasovi a proti mistru Galienovi a proti mistru Aviceně.