Předně, že jste v mladosti věku mnohé cizí krajiny a země (jako německou, vlaskou, francouzskou, englickou, šotskou, Irland, Holand, Seland, též ostrovy na moři Velikém, Sicilii, Maltu a jiné) projeti a v té peregrinací své mnoho dobrého se naučiti a zlého skusiti ráčili, tak, že což moudrý Sirach o rozumných vandrovnících a nětco i sám o sobě vysvědčil, to se též o Vaši Milosti povědíti může: Člověk (dí) bývalý vyrozumívá mnohým věcem, a kdož mnoho skusil, vypravuje umění. Kdož není skušen, málo ví; kdož pak mnoho prošel, důmyslnější bývá. Mnohé věci spatřil jsem v putování svém a spořádaní řečí mých jest umění mé. Množstvíkrát až k smrti v nebezpečenství přišed, vysvobozen jsem skrze ně.
Ne každýť pak, vyjeda z vlasti své a projížděje cizí národy, dochází těch úžitkův, kteréž tuto mudřec vyčítá. Mnozí zajisté vandrují toliko očima a pro oči, aby od mnohých vidíni byli a mnoho viděli, dívajíce se na ty věci, kterýchž doma dosti mají a pro něž není potřebí daleko vandrovati. O takových napsal poeta, že jedouce za moře, povětří mění, a ne mysl. A předkové náši měli toto přísloví: Když hus za moře zaletí, přiletíc zase, předce husí zůstává. K těm se připojiti mohou, kteříž z peregrinací své vlaské, francouské aneb hišpanské toliko nemravné mravy, neobyčejné obyčeje a nespůsobné spůsoby v kroji, v řeči a posuňcích přinášejí, jako by se o to naschvál snažili, aby jiných národův ne v dobrém, ale v zlém, ne v ctnosti, ale v nešlechetnosti následovali, a navrátíce se domů, i jiné krajany své tim nakažovali a nakvašovali. Nic tuto nedím o těch, kteříž ze Vlach s nezdravým žaludkem, s prázdným měšcem a zlým svědomím domů přijíždějí. Ale peregrinací a vandru Vaši Milosti jaký byl konec a cíl, to sám skutek již poněkud vysvědčuje, a dá milý Pán Bůh, časem svým s větším prospěchem a pochvalou naší milé vlasti i obecného dobrého vysvědčovati bude.
Druhé, proto jsem práci tuto svou jménu Vaši Milosti připsal, aby skrze osobu Vaši Milosti, v mnohých zemích známou, příčina dána byla i jiným z národu českého k lepší známosti umění geographiaecizojazyčný text a chorographiaecizojazyčný text, kteréžto jistě mezi jinými není poslední, ale každému člověku velmi užitečné a potřebné. Nebo poněvadž tento okršlek zemský pro lidi stvořen jest a lidem k obydlí oddán (jakž David v žalmu 115. svědčí, že nebesa jsou Hospodinova, zemi pak že dal synům lidským) a ne každý ho projíti a naskrze zvandrovati může; kterak nemá užitečné a rozkošné býti člověku čísti takové knihy a hleděti na tabule, procházeti se po zemi očima mysli své a z toho velikost její, dalekost, širokost, prostrannost, předivnou krásu, nevymluvnou ušlechtilost a spanilost a vedlé těch věcí i stvořitele jejího Boha důstojenství, velebnost, moc a moudrost poznávati a spatřovati?
Třetí, že ačkoliv z daru Božího několikeru řeč, mímo svou přirozenou, uměti ráčíte, však proto za český jazyk se styděti a kněh dobrých naším mateřským jazykem sepsaných a tisknutých potupovati a za ty, že by nehodné byly čítání, souditi neráčíte. Nacházejíť se ovšem mnozí mezi Čechy, Vaši Milosti i v tom, i v jiném nerovní, kteříž, nětco málo latinou, vlašinou aneb němčinou usta sobě proplákše, ihned českého nic čísti ani kněh českých v svých bibliotekách míti nechtějí, obávajíce se, aby lejkům, jakož říkají, podobní nebyli, anobrž za hanbu sobě to pokládají, kdyby knihy české kupovali a čtli. Takoví, domnělé hanby se bojíce, v opravdovou upadají, když ani cizích jazykův,
