[90v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcev pánu Ježíši i ke všem svatým, Phm1,6 aby obcovánie viery tvé zeveno bylo v poznání všeho dobrého v Kristu Ježíši. Phm1,7 Neb radost velikú měl sem a utěšenie v veliké lásce tvé, že třeva svatých odpočívala sú skrze tě, bratře[269]bratře] bratṙie rkp.. Phm1,8 Protož mnohé doúfanie maje v Kristu Ježíši přikázati tobě to, což k užitku příslušie, Phm1,9 ale pro lásku viece prosím tebe, poněvaž si takový jako Pavel starý, ale nynie vězeň Jezukristóv. Phm1,10 Prosím tebe za mého syna Onezina, jehož sem urodil v okovách, Phm1,11 kterýž jest tobě někdy neužitečný byl, ale nynie i tobě i mně užitečný, Phm1,12 jehož sem poslal k tobě. Ty pak jej jako má třeba přijmi, Phm1,13 jehož sem já chtěl zdržeti u sebe, aby mi za tě posluhoval v okovách čtenie. Phm1,14 Ale[270]Ale] Abe rkp. bez tvé rady nic sem nechtěl učiniti, aby ne jako bezděčně dobré tvé bylo, ale dobrovolně. Phm1,15 Aby[271]Aby] ab rkp. snad proto jest odšel od tebe na chvilku, aby ho na věky přijal Phm1,16 již ne jako služebníka, ale miesto služebníka najmilejšieho bratra, najviece mně, čím pak viece tobě, v těle i v pánu. Phm1,17 Protož máš li mě za tovařiše, přijmiž jej jako i mě. Phm1,18 A pakli co uškodil tobě aneb jest dlužen, to mně počti. Phm1,19 Já Pavel psal sem rukú mú, já navrátím, abych neřekl tobě, že i se samého mně si povinen. Phm1,20 Tak, bratře, já tebe poživu v pánu, utěš třeva má v pánu. Phm1,21 Doúfaje poslušenství tvému, psal sem tobě věda, že i nadto, což pravi, učiníš. Phm1,22 A s tiem připrav mi také hospodu, neb se naději, že skrze modlitbu vaši budu vám dán. Phm1,23 Pozdravuje tebe Epafras, spoluvězeň mój v Kristu Ježíši, Phm1,24 a Marek a Aristarcus, Demas a Lukáš, pomocníci moji. Phm1,25 Milost pána našeho Jezukrista s duchem vaším, amen.
ProlPředmluva v Epištoly k Židuom
[b]označení sloupceNajprvé věděno má býti, proč apoštol Pavel v této epištole píše ji nezachovává obyčeje svého, aby aneb slovo jména svého aneb duostojenstvie úřadu položil. Tato příčina jest, neb psav k těm, kteříž z obřezánie biechu uvěřili, jakožto apoštol pohanský, a ne židovský píše. Věda také jich pýchu a svú pokoru, on ukázav zaslúženie úřadu svého nechtěl předložiti. Ne týmž obyčejem také Jan apoštol pro pokoru v epištole své pro túž příčinu nepoložil. Protož vypravuje se, že tuto epištolu apoštol k Židóm jazykem židovským napsanú poslal. Jejížto smysl a řád zachovávaje, Lukáš evanjelista po smrti blahoslaveného apoštola Pavla řetskú řečí vyložil.
Kapitola I.
Hb1,1 Mnohú řečí a mnohými obyčeji někdy mluvě bóh otcóm v prorociech Hb1,2 a najposléz v těch dnech mluvil jest nám v synu, kteréhož ustavil dědicem všech věcí, skrze něhož učinil i věky. Hb1,3 Jenž sa blesk slávy a zpósoba podstaty jeho, a nesa všecky věci slovem moci své, očištěnie[272]očištěnie] oċyſtenie rkp. hřiechóv činie, sedí na pravici velebnosti u výsosti. Hb1,4 Tiem lepší anjelóv učiněn, čím rozdielnějé jméno nad ně právem dědičným obdržal. Hb1,5 Neb komu jest kdy řekl: „Z anjeluov syn mój ty jsi, já dnes urodil sem tě“ a opět: „Já budu jemu za otce a on mně bude za syna“? Hb1,6 A když opět uvodí prvorozeného v okršlek země, die: „Klanějte se jemu všickni andělé boží.“ Hb1,7 A k andělóm zajisté die: „Jenž činí anděly své duchy a služebníky své plamenem ohnivým.“ Hb1,8 Ale k synu: „Stolice tvá, bože, na věky věkuov, prut pravosti prut královstvie tvého. Hb1,9 Miloval si spra[91r]číslo strany rukopisuvedlnost
