[7v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejenž v nebesiech jest, ten mój bratr i sestra i matka má jest.“
XIII.
Mt13,1 V ten den vyšed Ježíš[22]Ježíš] gieżyṡ rkp. z domu, sedieše podlé moře. Mt13,2 I shromáždili sú se k němu zástupové mnozí, tak že by, na lodičku vstúpě, sedl, a vešken zástup stáše na břehu. Mt13,3 I mluvil jest jim mnohé věci v přísloviech a řka: „Aj, vyšel jest, jenž vsievá, aby rosieval. Mt13,4 A když rosieva, některá padla sú podlé cesty, i přišli ptáci nebeští a snědli sú je. Mt13,5 Jiná pak padla sú na skalnú zemi, kdežto nemějiechu země mnohé. Mt13,6 Ale když slunce vzešlo, uvadla sú, a že nemějiechu kořene, uschla sú. Mt13,7 Ale jiná padla sú v trnie, i zrostla sú trnie, i udusila je. Mt13,8 Ale jiná padla sú v zemi dobrú a dáváše požitek, jiné stý, jiné šedesátý, jiné třidcátý. Mt13,9 Kto má uši k slyšení, slyš.“
Mt13,10 A přistúpivše učedlníci, řekli sú jemu: „Proč příslovie mluvíš jim?“ Mt13,11 Jenž[23]Jenž] původně zapsáno genez, druhé e vyradováno odpovědiv vece jim: „Že vám dáno jest znáti tajemstvie královstvie nebeského, ale jiným nenie dáno. Mt13,12 Neb ktož má dáno, bude jemu […]text doplněný editorem[24]…] dabitur lat. a hojnějie mieti bude, ale ktož nemá, i to, což má, odjato bude od něho. Mt13,13 Protož v příslovích mluvím, neb vidúce nevidie a slyšiece neslyšie ani rozumějí, Mt13,14 aby se naplnilo na nich proroctvie Izaiáše řkúcieho: Slyšením uslyšíte, a neurozumiete, a vidúce viděti budete, a neuzříte. Mt13,15 Neb ztučnělo jest srdce lidu tohoto a ušima těžce sú slyšeli a oči své sú zavřeli, aby někdy očima očima viděli a ušima slyšeli a srdcem srozuměli a obrátili se, a uzdravil bych je. Mt13,16 Ale vaši blahoslavené oči, že vidie, a uši, že slyšie. Mt13,17 Věrně zajisté pravi vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali sú viděti, které věci vidíte, a neviděli sú, [b]označení sloupcea slyšeti, které věci slyšíte, a neslyšeli sú.“
Mt13,18 „Protož vy slyšte podobenstvie rosievače. Mt13,19 Všeliký, ktož slyší slovo královstvie, a nerozumie, příde zlý a pochvatne, což vsáto jest v srdci jeho: tenť jest, jenž podlé cesty sát jest. Mt13,20 Ale kterýž na skalné zemi sát jest, tenť jest, jenž slovo slyší, a ihned s radostí přijímá je, Mt13,21 a nemá v sobě kořene, ale časný jest. A když se stane protivenstvie pro slovo, ihned se pohorší. Mt13,22 Ale ktož sát jest mezi trním, tenť jest, jenž slovo slyší, a pečovánie světa tohoto a obluda bohatstvie udusí slovo a bez užitku bývá učiněno. Mt13,23 Ale ktož v zemi dobrú sát jest, tenť jest, jenž slyší slovo a rozomie a požitek nese a činí, jiné zajisté stý a jiné šedesátý, jistě jiné třidcátý.“
Mt13,24 Jiné podobenstvie propověděl jim řka: „Podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku, jenž jest rosiel dobré sémě na poli svém. Mt13,25 A když sú usnuli lidé, přišel jest nepřietel jeho a nasál kúkole uprostřed pšenice a odšel. Mt13,26 A když vzrostla bylina a puožitek učinila, tehdy ukázal se i kúkol. Mt13,27 A přistúpivše sluhy otce čelednieho, řekli sú jemu: Pane, všaks dobré siemě vsál na poli svém, odkovadž tehdy má kúkol? Mt13,28 I vece jim: Nepřietel člověk to učinil. I řekli sú jemu služebníci: Chceš li, ať jedem, zbéřem jej. Mt13,29 I vece: Nic, abyšte snad zbierajíce kúkol nevytrhali spolu s ním i pšenice. Mt13,30 Nechte obého ruosti až do žni a v čas žně diem žencóm: Zbeřte najprvé kúkol a svěžte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.“
Mt13,31 Jiné podobenstvie propověděl jim řka: „Podobno jest královstvie nebeské zrnu horčičnému, kteréžto vzem člověk sál na poli svém, Mt13,32 kteréž zajisté najmenšie jest všech semen, a když vzroste, většie jest všech zelin, a bývá strom tak, aby ptáci nebeští přišli a přebývali na ratolestech jeho.“
