u[20v]číslo strany rukopisukázalo,[83]Jos 4,22–23 nepřietelské zdi od trubného zvuku jsú letěly, slunce proti přirození pro prodlenie dne postálo. Kakž ti všickni divi byli sú velici, však proti tomu nebeskému divu jsú mali. Kto jest to kdy vídal neb slýchal, ež jednorozený přěnajvyššieho boha, v jehožto tvář třasúce sě anděli hlédají, své božstvie tělesenstvím zastieniv, světu sě ukázal? Držiž sě té viery, člověče, a dávných tajenství buoha všemohúcieho nezjaduj ani pokúšej, ale jeho svatú vuoli znamenaj, všěmť sě jest Kristus urodil, ale jen právě věrným spasenie dává, jakož chtěl, tak učinil. Pakliť sě to tvého smysla křehkosti sprostné vidí, ež to nebeské dietě tak sprostnými plenkami obinuto leží, vzveď mysl pod nebesa, tu sě podivíš, anoť tomu dietěti na čest andělské piesni zvučie. Pakliť sě sprostnost jeho chudých jěslí nelíbí tvéj mysli, vzveď oči pod nebesa, uzříš hvězdu přěstkvúcí novoučiněnú, anať svědčí svými poprslky Syna božieho narozenie.“
Těm sě divóm zlý duch divieše, jakžto píše svatý Augustin a řka: „Když uzřěl náš nepřietel diábel Syna božieho z Matky božie z Marie narozenie tak s znamenitými divy, vidí mi sě, ež jest mohl sám v sobě takto mysliti: Kto jest tento, ješto jest přišel na tento svět bez mého věděnie? Vidě to dobřě, ež sě jest z ženského života narodil, ale nevědě, odkad sě počal. Aj toť matka jeho stojí, ale toho vzvěděti nemohu, kto jest jemu otec. A to mi jest nad vešken div divné, jež obyčeným přirozeným činem jměvši syna, matkú jsúc dievkú ostala. Aj toť leží v kolébcě maličký, dětinsky pláčě, svú tvář slzami polévaje, připodobnává sě ke všěm smrtedl[21r]číslo strany rukopisuným
