Upřímnému a křesťanskému čtenáři pozdravení.

Maje vypsání toto krátké o ostrovu Islandu na žádost některých urozených lidí, pánův a přátel zvláště milých na světlo vydati, soudil sem za hodné, abych především[a]především] předewſſý zmínku nějakou učinil o našem se na tuto cestu do ostrovu Islandu vypravení, v něm se zdržování a z něho se zase navrácení. O čemž krátce nětco oznámíc[1]oznámíc: oznámic, potom dále k věci přistoupím.

Na cestu tuto do ostrovu Islandu vypravili sme se z slavného města říšského Brému, v dolních Sasích při řece Vezeře čtrnácte míl od moře ležícího. Od toho města plavili sme se na malé lodi ke dvoum šifům, kteříž od města šest míl na řece již jmenované stáli a do Islandu plouti měli. Na ten jeden z nich vstoupili sme a na den Božího vstoupení, dobrého větru dočkajíc, pustili jsme se s pomocí Boží a s vzýváním jména jeho svatého na moře; a tu již pořád bez všelijakého stavuňku plavili sme se až k Islandu. Na té cestě více zarmoucených věcí [A2r]číslo strany rukopisunežli veselých a potěšitedlných sme zakusili. Veselá sic a potěšená věc byla, že v devíti dnech tak daleko sme připlouli, že sme Island, kterýž okolo čtyr set míl od Brému vzdálí jest, z předního konce nejen znamenati, ale dosti dobře spatřiti mohli. Však i to s zarmoucením, neveselím a nebezpečenstvím smíšeno bylo.

První nebezpečenství měli jsme od loupežníků mořských, kteříž druhého dne našeho plavení na nás natrefili a za námi na svém velikém šifu se hnali, my pak plachtu horní na prostředním sloupě k vůli a vystřelení jejich z kusu velikého sme spustiti musili domnívajíce se, že by konfojové nějací, to jest průvodcové mořští byli, ale když k nám blíže připlouli, spatřili jsme, že loupežníci mořští jsou, jichž sme se velmi lekati a báti počali. Pročež, co kdo lepšího a obzvláštního měl, do poslamek, obuví, za bednění v šífě[b]šífě] Sſýffe a jinám, kamž kdo nejlépe věděl, schovávali. Ale mímo nadějí Bůh je zdržel, že k nám k samým nepřiplouli, než vidouce šif chatrný, propustili nás. Sami pak jinou stranou se pustili a na druhý šif, který též do Islandu ploul, přitrefíc, za ním se hnali až do samého večera, ale vše nadarmo, protože těch lotrů šif tak dobrého běhu neměl jako těch dru[A2v]číslo strany rukopisuhých.