nežli veselých a potěšitedlných sme zakusili. Veselá sic a potěšená věc byla, že v devíti dnech tak daleko sme připlouli, že sme Island, kterýž okolo čtyr set míl od Brému vzdálí jest, z předního konce nejen znamenati, ale dosti dobře spatřiti mohli. Však i to s zarmoucením, neveselím a nebezpečenstvím smíšeno bylo.

První nebezpečenství měli jsme od loupežníků mořských, kteříž druhého dne našeho plavení na nás natrefili a za námi na svém velikém šifu se hnali, my pak plachtu horní na prostředním sloupě k vůli a vystřelení jejich z kusu velikého sme spustiti musili domnívajíce se, že by konfojové nějací, to jest průvodcové mořští byli, ale když k nám blíže připlouli, spatřili jsme, že loupežníci mořští jsou, jichž sme se velmi lekati a báti počali. Pročež, co kdo lepšího a obzvláštního měl, do poslamek, obuví, za bednění v šífě a jinám, kamž kdo nejlépe věděl, schovávali. Ale mímo nadějí Bůh je zdržel, že k nám k samým nepřiplouli, než vidouce šif chatrný, propustili nás. Sami pak jinou stranou se pustili a na druhý šif, který též do Islandu ploul, přitrefíc, za ním se hnali až do samého večera, ale vše nadarmo, protože těch lotrů šif tak dobrého běhu neměl jako těch druhých.

Druhá žalostná věc aneb nebezpečenství byla nemoc mořská, kteráž ne malo, ale velice nás trápila a rmoutila. Nebo několik jich stonalo, i kupec, s nímž jsme se byli vypravili, i marinář sám také bídný byl a v nemnohých dnech, jakž jsme se na ostrov dostali, umřel. K tomu jeden z pomocníkův jeho, jenž toliko den a dvě noci toliko stonal, na šifu umřel. Kteréhož hned na vrch šifu vytáhli a do truhly zabednili, chtějíce jej rádi někam k břehu přivesti a pochovati, čehož však dovésti nemohli. Nebo moře tudíž a hned ten den bouřiti se počalo: vítr odporný odtud, kamž jsme se plaviti měli, tak násilně vál, že znamenitou bouři na moři způsobil. V ten čas nechtějíc, abychom zase spátkem hnáni byli, divně sem i tam za čtyry dni a tři noci lavirovati, to jest sem i tam bokem plaviti a točiti se musili. Když se pak moře upokojiti nechtělo a my vždy s tím mrtvým nikdež k břehu připlouti sme nemohli, spustili sme jej po provazích do moře. Kam jej vítr zanesl, nevíme; než tak za to máme, žeť jej dřív tří hodin někde na břeh (kterýž ještě šeste i více míl od nás vzdálí byl) vyvrhl. K večerou ta bouře se upokojila a vítr zase prvnější se navrátil.