o nichž psáti bylo by dosti dlúho. Ale sama radost skrovná a veselé srdečnie zachová život ve zdraví a bolesti lúčí od člověka, neb jest tak psáno, duch zamúcený vysušuje kosti člověčie a krev. Ale duch veselý srdce těší a posiluje, ale varuj sě přielišné radosti a veselé, nebo velikým veselím srdce sě otvářie a tudy duši vypustí. O tom praví mistr Galienus, že viděl, ano sě jeden smějě sě umřel. Též sě stává ot velikého a přielišného zamúcenie nebo hněv náramný neb skutek raní srdéčko a odtud sě nemoc stává i smrt.