vě[15r]číslo strany rukopisuci a prosté má učen býti posluchač. Jako o Bohu, co jest, o hříchu, o milosti, o spravedlnosti křesťanské.
Taková forma potřebuje ještě suptilnějšího vysvětlení a vyhledávání i hojnějšího umění.
Ačkoli způsob takový nejvíc záleží na slušném a pravém vyložení věcí rovně jako složený neb spojený způsob na pevných důvodích, však i této formy částky dovozováním utvrzovány bývají. A tak formy této, o níž přítomně řeč, jest vlastní nástroj vysvětlení neb vyložení věci kterékoli. Důvodové pak bývají přidávaní pro utvrzení a ubezpečení částek toho výkladu jeho jako nějaké odpory. Nadto více i tohoto má šetříno býti, že opět na tré se dělí tato forma, totiž 1. diaeresiscizojazyčný text, když věc vysvětlována a rozdělována bývá. 2. Synthesiscizojazyčný text, když o věci maje někdo mluviti, od maličkých počátků začíná. 3. Analysiscizojazyčný text, když od summy se začíná. Ale každé formy jiným a jiným časem se užívá, ne vždycky všecko jest příhodné.
O učicím způsobu, jenž slove methodus diaereticacizojazyčný text
Ačkoli o této formě v knihách dialektických světle vypsáno jest, však užitečné jest to nyní v summě připomenouti počátečním kazatelům, neumějícím prvé těchto věcí. Tou příčinou summu a artikule této formy předložím a za tím, kterak to bráno k užívání býti má, ukáži.
Částky hlavní formy této jsou:
Věci
1. vysvětlení,
2. rozdělení na díly,
3. příčiny,
4. skutky,
5. užívaní zlé neb dobré,
6. odpornosti neb čelící proti tomu.
O vysvětlení
Vysvětlování věcí některá sou náše, a některá nepřátel a odporníků. Onano že pravá sou, ukážeme, dovedeme, důvody ohradíme. Tato zlá a falešná přemůžeme a pryč zapudíme. V jednom každém opět vysvětlování takovém zvláštní jest způsob. Ale
