svatých patriarchů, co námi pohybují, jaký byl Abel, Seth, Enoch, Noe, Abraham a jiných mnohých, kteříž již nyní v tvář boží rozkošně patří. Dí David, že se rozveselil, když mu bylo praveno: Půjdeme do domu Páně. Ale my nazpět radujeme se, když nás svět táhne k svým rozkošem, kterýmiž by nás zklamaje, jako udicí nás lapil k zahynutí.
Itemcizojazyčný text týž David praví, že jest blahoslavený, kdož v zákoně Páně přemyšluje dnem i nocí. Ale my, což jest bolestné, nejinak se vzdalujeme od přemyšlování nebeského slova, než jako by to vše, což se v něm předkládá, bylo nějakým strašidlem a příšerou. Kněží Tomurovi v Dodoně nikdy z chrámu nevycházívali, kteřížto pověry ďábelské za náboženství oblíbili. My pak nikdy aneb velmi pořídku do chrámu Páně chodíváme, jsouce slovem a svědectvím rozličným o svém náboženství ujištěni. Ó byť se to stalo, abychme tomu, právě vyučeni souce, cítili to srdcem, k čemu se usty přiznáváme a rty, což kdy bychme činili, nikoli bychme tak tvrdošíjně přisluhování slova nepotupovali. Co prosím za odpověd dáš božímu Synu, když on tobě své rány ukáže? A když tě obviní, žes ty krev jeho nevážně nohama svýma pošlapal? Bojím se, žeť se tu nahodí, což Pán předpověděl, že bázni spravedlivého soudu božího s potupenými bezbožníky díš horám: Padněte na nás; a to proto samo, aby nepatřil v tvář božího Syna, kteréhož si zde potupil, jehož si slovem zde pohrzel, jehožs krev nohama šlapal, jímž si žádostivým sebe z prostředku smrti a z hrdla peklu vytrhnouti, když rozpatý byl na kříži, pohrdals, ty bídníku. A právěs bídný, neb tě spravedlivý soudce (leč by pokání činil) do věčných temností a žalářů dá. (Zavírka.) Žádám tedy Boha, aby vás napravil, abyšte k němu mohli obráceni býti, aby vás Duchem svatým probudil k slyšení spasitedlného slova, skrze něž vůli božské a pravé jeho poctě můžte se naučiti, skrze něž mnohých užitků nabudete, skrze kteréž tak mnoho
