[4r]číslo strany rukopisuJáť jsem ten první, ješto mám je najprvé odemknúti skrze mé krve prolitie.“ Tehda matka opět snažně poprosi a plačíci a řkúci: „Milý synu, když to všecko nemóže jinak býti, aspoň v tom mú prosbu uslyš: Však to dobře viem, že to móžeš, a když chceš a co chceš, učiniti. Když se státi nemuože, než vždy skrze tvé svaté krve prolitie má býti hřiešných vykúpenie, milý synu, utěš mě tiem, ujma tvé smrti ohavnost utrpenie, nepřepúštěj andělského tvého života tak potupně trýzniti. Viem to dobře, když ráčíš, muožeš to dobře učiniti. Ač již nechceš pro se, ale učiň to pro mě, žalostivú matku tvú.“ K tomu jí syn odpovědě: „Ó, matko přemilá, upokoj své smutné srdce, [4v]číslo strany rukopisuneb se to musí státi. Zajisto to věz, že jest žádnýž nikdyž na tomto světě těžší smrtí neumieral, než já mám umřieti. Neb jakož všeho světa lidé sú proti mému Otci bohu skrze Adamuov hřiech prohřešili, takež já na všem mém těle, ve všech mých kostech i údech mého tělesenstvie bit, bičován i rozličně ztrýzněn budu. Tak skrze muoj duch prořekl David prorok: Zečtli sú ve mně všecky kosti mé.[4]Ps 22,18 Protož, matko milá, upokoj srdce své, pomysli to sobě, jakožto by mne nikda nemievala, neb se všecko proročstvie o mně řečené musí konati.“ To Matka božie uslyševši, žalostným [5r]číslo strany rukopisuhlasem zkřikši, na zemi nelítostivě padši, zmlklým hrdlem promluvi a tak řkúci: „Toť již ta hodina přišla, ješto o mně Simeon prořekl, již duši i srdce mé ostrý meč krojí.“[5]L 2,35 V ten čas Maria Magdaléna s apoštoly k ní přiběhše, klekše všichni okolo nie, počechu ji těšiti a řkúce: „Ó, přesmutná naše paní milá, neplač, utěš se a odpočiň.“ Jimžto ona žalostivě v tvář vezřevši, s velikým pláčem vece: „Asa vy mě v tom, přetruchlú, uslyšte, poproste mého syna za to, ať mne neostavuje zde po sobě, ale ať mě pojme do Jeruzalema na ty žalostivé hody.“ Tehdaž počechu všichni prositi a řkúce: „Ó, pane náš přemilý, rač v tom uslyšeti prosbu matky své!“ V tu hodinu pán Jesus na matku